S Aer Lingus do země keltského tygra - Irsko (Dublin) 2006

Počátek naší dále popsané akce lze nalézt v polovině srpna loňského roku, kdy přesně 15. dne toho měsíce neúnavný "vyhledavač" zajímavých akcí na stránkách leteckých společností Jirka N. objevil bezkonkurenční nabídku společnosti Aer Lingus, která doslova vyrážela dech.

Jednosměrná letenka z Prahy do Dublinu stála bez poplatků 34 Kč.

Následovalo několik rychlých telefonátů a bylo rozhodnuto: objednat bez otálení tři zpáteční letenky do irského hlavního města, což se ještě toho dne kolem 23. hodiny stalo skutečností. Že to byl nanejvýš prozíravý a taktický tah jsme se hned druhý den přesvědčili, neboť to byla vskutku nabídka několika hodin v rámci jednoho dne.

A tak výše uvedený strůjce těchto a následných kroků měl z "kaufu" neskrývanou radost stejně jako další dva účastníci výpravy Honza S. a Petr H. z lkpd.site.cz. Nutno dodat, že ještě v této fázi se výprava zdála býti akcí ryze spotterskou, k čemuž celé konání směřovalo. Zatím ...

O několik týdnů později na nás však na stránkách Aer Lingus čekalo ještě jedno překvapení. Začátkem října 2005 jsme zjistili, že tato společnost nabízí letenky i na irský vnitrostátní let z Dublinu do Shannonu na linkách, které pak pokračují na americký kontinent (Los Angeles, Chicago, New York, Boston) a právě letounem pokračujícím do Bostonu jsme se rozhodli v rámci naší výpravy daný vnitrostátní let podniknout. Představa pobýt alespoň hodinu na palubě Airbusu 330, které v počtu 7 kusů tvoří dálkovou flotilu Aer Lingusu, byla pro všechny zúčastněné naprosto fascinující - nikdo z nás ještě tak velkým strojem neletěl a tak jsme bez zaváhání obdobným způsobem pořídili rezervačku i na tuto cestu.

Následně bylo ovšem nutno vyřešit otázku, jak se dostat zpět do Dublinu, a přitom pokud možno vyzkoušet další letecké společnosti, popř. navštivit i další letiště. V našem zorném úhlu uvízli dva evropští giganti v oblasti low-cost přepravy - EasyJet a Ryanair. Samozřejmě vyhrála varianta, která v daný den umožňovala vyzkoušet obě společnosti. Objednali jsme tedy další tři letenky ze Shannonu do Londýna/Gatwicku u společnosti EasyJet a ještě tři kousky z Londýna/Gatwicku do Dublinu u společnosti Ryanair.

Celkový obrázek o časovém rozložení, nákladech, pohybech a operujících letounech - včetně návratu zpět do ČR - si lze udělat z následujících tabulek:

Společnost
Let
Z
Do
Odlet
Přílet
Typ
Registrace
Den
EI 647
PRG
DUB
20.15

(20.35)
21.50

(21.45)
320
26.1.06
EI 133
DUB
SNN
11.30

(11.45)
12.15

(12.50)
332
27.1.06
U2 794
SNN
LGW
16.00

(16.12)
17.30

(17.30)
319
27.1.06
FR 119
LGW
DUB
20.55

(21.45)
22.10

(22.40)
738
27.1.06
EI 646
DUB
PRG
16.00

(16.31)
19.30

(19.32)
320
29.1.06
Legenda:

PRG - Praha/Ruzyne; DUB - Dublin/Collinstown; SNN - Shannon; LGW - London/Gatwick

320 - Airbus A320-200
332 - Airbus A330-200
319 - Airbus A319-100
738 - Boeing B737-800
Společnost
Let
Tam
Zpět
Taxy celkem
Další popl.
Cena
PRG-DUB
DUB-PRG
34
34
1040
150
1258
DUB-SNN
890
-
530
148
1568
SNN-LGW
74
-
312
223
609
LGW-DUB
43
-
810
66
919
Celkový součet
1041
34
2692
587
4354
Ceny jsou uvedeny v Kč




Takto postavený plán expedice se stal zřejmě zlomovým momentem, který rozhodl o tom, že tentokrát to bude výprava jednoznačně poznávací s možností případného spottingu, i když jsme si - vzhledem k časovým možnostem - žádné iluze nedělali.

Není pochyb o tom, že lze jen těžko detailně vtěsnat do jakéhokoli písemného popisu celkovou atmosféru, pocity a dojmy účastníků výpravy, přesto se pokusíme v rámci možností poskytnout vám obrázek o průběhu expedice a jeho významných momentech.

Zřejmě jen ten, koho vše, co souvisí s létáním a cestováním letadly přitahuje, se dokáže vžít do nepopsatelna, které přináší třeba jen možnost během jednoho dne vystřídat dva typy letadel tří verzí a vychutnat si "cvrkot" panující - až na airport Shannon - na silně frekventovaných letištích.

Ale od začátku :

 

DEN D-1

Večerní odlet a celý let "třistadvácou" z PRG se nevymykal z obvyklostí, a tak jsme po klidném vzdušném přesunu dosedli na RWY 10 dublinského letiště a po předepsaných odbavovacích úkonech stanuli na nástupišti autobusů do centra Dublinu. Vyzbrojeni informacemi od Vládi M. a předchozími zkušenostmi člena expediční skupiny Jirky N., očekávali jsme příjezd "double-deckeru" No. 16A, jenž nás měl dopravit na O´Connel Street, vědomi si toho, že se nemůžeme ztratit.

Autobus je to vskutku pěkný a pro našince jistě nezvyklý svou konstrukcí. Ne již tak režimem vstupu a výstupu, jež v mnohém připomíná českou specifiku, najmě pak karlovarskou. Zde ovšem ve zdokonalené verzi: Dovnitř i ven pouze a jen jedněmi - předními (víc jich nemá) - dveřmi, a to i když potáhnete almaru. A tak jsme se ani nedivili, když v jednom okamžiku řidič úsečně prohlásil, že bus je plnej a nikoho nebere. Zavřel ony jediné dveře a odfrčel. Nikdo z naší, na nástupišti zůstavší multietnické party, doufající, že se přece jen do přistaveného autobusu dostane, neprojevil nejmenší náznak nevole či horšího projevu rozmrzelosti, což - zejména pro Čechy (nás) - působilo přinejmenším neobyčejně nezvykle. A tak jsme společně vyčkali příjezdu "posily". Stejně natlučeným vozem, tísněni obdobně trpícími spolucestujícími a hromadou zavazadel, opustili jsme po několika minutách nástupní prostor autobusových linek dublinského letiště. Vzhledem k pokročilému času nebylo takřka na co koukat, fotografovat už vůbec ne, a tak jsme odevzdaně, někdo už v polospánku, očekávali cílovou stanici. Stalo se, a pak už ubytování a spánek.

 

DEN D-2

Pátek 27.ledna byl naším "so-called" letovým dnem, ve znamení tří vzdušných přesunů, jak ostatně ukazuje již uvedená předchozí tabulka.

Dopolední přesun "double-deckerem" na APT byl znovu jedinečným zážitkem. Tentokrát jsme měli ve zdejším prostředku hromadné dopravy místa na výběr, proto jsme - nemaje této příležitosti v MHD doma - povyskočili na "horní patro" a uvelebili se takzvaně "u volantu", jinak u čelního okna "prvního poschodí". Zvyklosti zdejších řidičů nejsou příliš odlišné od řidičů našich velkých měst. Z prvního patra "D-D" ovšem jejich styl jízdy vypadá zcela jinak, takže se zdá, že každou chvíli nutně musí přejet tu chodce, tu ledabylého cyklistu, tu srazit " the traffic light", nebo zkrátka ten málo stabilní, s vysoko postaveným těžištěm konstruovaný bus, v některé ze zatáček položit na bok. Rozhodně nevhodná pozice pro některou z citlivých povah zmítaných žaludečními problémy, byť zvídavých.

Cestu na letiště jsme přežili v zdraví, proto naše první kroky směřovaly ke stojanům tzv. "FastPass check-in" společnosti Aer Lingus, kde si lze pohodlně vybrat na svůj let místo a pořídit flight ticket bez vystávání front. Pro nás jistě v praxi zajímavá zkušenost, i když jsme měli možnost nacvičit si "nanečisto" použití tohoto systému rezervace na stránkách Aer Lingus .


Času do odletu nemnoho, proto jsme zavítali do tranzitních prodejních prostor a opět díky našemu "investigativci" objevili v nabídce jednoho z obchodů model A330-200 s registrací EI-DAA. V tu chvíli bylo jasné, že nejméně dva členové výpravy si jej koupí. No, co bychom vás napínali: Ten model je pro nás o to cennější, že jsme skutečným kouskem téže imatrikulace opravdu z Dublinu do Shannonu letěli, a to se prostě nestává každému a každý den.

První etapa naší okružní cesty tedy byla ve znamení Airbusu A330, skýtající asi jedinou možnost v rámci Evropy (o jiné nevíme), proletět se tímto "wide-body" aeroplánem na pravidelné lince. Před nástupem jsme se pokusili v terminálu B udělat přes notně špinavá skla, která se zde myjí pravděpodobně jen při příležitosti významných státních výročí, k tomu za deštivého nevlídného počasí, fotografie přítomných letadel, víceméně dokumentárního charakteru, jak je ostatně patrno.

Skutečnost, že let potrvá cca 50 minut, nás nechala v našem nadšení pevně nohama na zemi, protože vtěsnáme-li do tohoto přesunu všechny fáze pohybu letadla - pojíždění, vzlet, stoupání, horizontální let, klesání, přistání a znovu pojíždění, byla to skutečně rychlovka. No jo, ale ta atmosféra! Pro zkušené, pravidelné a otrlé létavce to samozřejmě není nic nového, ale ti nám jistě prominou naši dětinskou radost, neboť nám se tato možnost naskytla opravdu výjimečně. Během tohoto "skoku" nedošlo k ničemu významnějšímu krom toho, že jsme si odzkoušeli - pravda jen částečně - displeje na opěradlech sedadel před námi a softwarovou nabídku nabízeného sortimentu. Povinně jsme absolvovali počítačovou verzi poučení o chování za mimořádných situací, které už by bylo pro palubní personál dosti problematické provádět fyzicky v uličkách. Minuty běžely a tak jsme se zanedlouho opět ocitli v letištní hale. Krátká prohlídka poměrně moderní budovy, zorientování se v čase a prostoru, fotografie, zajištění míst na palubě letounu pro "skok No.2", káva v místním restaurantu a operativní porada, jak využít zbytek času do odletu. Případný nákup objektů našeho zájmu se tentokrát nekonal, nebylo co nakupovat.























Přestože nebylo času a prostoru nazbyt, letiště Shannon, jako jediné, nám poskytlo alespoň něco možnosti klasického spottování u plotu, lehce dosažitelného jen několik minut chůze od terminálu. Bohužel, vedle jistě zajímavé dvojice An124-100 společnosti Volga-Dnepr v dáli na pojížděčce, skutečně pózovala před našimi objektivy jen "třistatřicítka" Aer Lingus. Přes den, jak patrno ze snímků, bylo na tomto letišti takřka mrtvo, mít kolečkové brusle, nedělalo by velký problém využít plochy ke sportovním aktivitám.

Leč nadešel čas odletu ze SNN do LGW, a tak nezbylo, než absolvovat odbavovací proces a posléze se usadit v útrobách "třistadevatenáctky". Den se pomalu chýlil ke svému konci a poslední sluneční paprsky vykreslovaly na obloze spolu s oblačností pod námi, zajímavé barevné kreace. Chvíle odpočinku na palubě, projev snahy o koupi v nabídce palubního časopisu inzerovaného kitu v barvách EasyJet, leč nepochodili jsme. Zkrátka nebyl.

S blížícím se okamžikem přistání začala vzrůstat aktivita stewardek, jejíž příčinu jsme záhy odhalili. V okolí Londýna podle informací chrchlajících reproduktorů a chování již zmíněného personálu měl řádit silný povětrnostní živel a přijímaná opatření k bezpečnosti cestujících, neustále kontrolovaná bedlivým zrakem starostlivých děvčat ve stejnokroji společnosti, dávala tušit cosi ne zhusta vídaného. V očekávání "vzrůša" sledovali jsme tento cvrkot, výsledkem ovšem bylo jen lehounké turbulentní pohoupání v režimu klesání, mokro za okny - a přistání. Marně jsme si představovali, jaká bezpečnostní opatření tento personál organizuje za opravdu silné turbulence.

A je tu Gatwick. Nárůst preventivně bezpečnostních opatření - opět nezvyklých a neočekávaných - jsme pocítili při přesunu z letadla do letištní budovy. Prostě namísto kontroly průkazu totožnosti, ergo cestovního pasu, vybafnul na nás prověřující příkaz předložit útržek letenky!!! Nebylo a není nám do nynějška známa velikost této myšlenky, ale díky naší pečlivosti nebyl problém se prokázat a tudíž nám bylo umožněno bez problémů proniknout do všeobecně přístupných prostor letištního objektu. Ostraha letištních prostor se zbraněmi vypadá výhružně, co chvíli prochází tříčlenná ozbrojená skupina.

Znovu krátká orientace, zhodnocení situace a nedlouhá prohlídka interiérů. S Euro měnou zde neuspějete, v "shopech" se platí zásadně britskými librami. A tak výměna nezbytného množství, co kdyby bylo co zakoupit.

Prohlédli jsme si zběžně toto "město ve velkoměstě". Mimo jiné, za asistence vcelku sympatické dívčiny pokladní, původem z Polska, s důkladnou pomocí Jirky N., zakoupil Honza S. model B-747 British Airways a odebrali jsme se, s prvními příznaky únavy, do sedaček čekárny. Avízované a potvrzené zpoždění "skoku No.3" nám umožnilo navštívit letištní pub v 1.poschodí a každý vychutnat za poslední libry pintu světlého, nutno říci dobrého, pivního moku.

V tomto podniku nebylo vůbec nepříjemně, naopak by bývalo stálo za to provést hloubkový průzkum lokality, avšak nutnost dalšího přesunu nám nedovolila otálet a odebrali jsme se tudíž k poslední fázi naší okružní cesty.

Novotou vonící a kanárkově žlutý interiér "osmistovky" společnosti Ryanair nás pohltil s mohutným davem, letadlo bylo úplně plné. Kdyby se bralo na stání, vypadalo by to jistě jak v pražské tramvaji vezoucí fandy na Spartu. Ježto jsou zjevně letadla přes den plně vytížená - a v pátek to jistě platí dvojnásob, na úklid a podobné zbytečnosti nedostává se času, večer už proto podlaha eroplánu připomíná chlívek. Je nutno se nad pojmy čistota a hygiena povznést a býti rádi, že se vezem. I to je tvář nízkonákladovek.

Nárůst únavy pomalu ale jistě s přibývajícím časem pociťujeme, prožitky jsou však silnější a odoláváme až do přistání. Ani letušky na tom nejsou o nic lépe, snaží se tvářit příjemně a mile, daří se jim. Byli jsme úspěšní a zakoupili minikit Boeingu ve firemních barvách a rozšířili tak své sbírky. Za hluboké tmy se objevují světla DUB a chystáme poslední výsadek toho dne.

Časový deficit, jež byl na palubě zjevný, jsme pociťovali i po celou dobu, kdy náš stroj vykazoval pohyb, a to ve všech fázích. Pojíždění, dá-li se to tak nazvat, bylo doslovným úprkem po TWY a letmý start připomínal start kosmické rakety, kdy se nám naše ladné křivky těla deformovaly do tvaru obrysu sedačky. Patrně speciálně výkonově upravené pohonné jednotky. Bylo vidět, že takovéto situace nejsou pro osádku letadla ničím výjimečným.

První dotyk eroplánu s RWY cílového letiště lze označit testovacím momentem na výdrž přistávacího zařízení, které bylo tentokrát prověřeno opravdu důkladně. Několikrát již každý z nás přistání letadla této kategorie absolvoval, nikdy však se specialisty Ryanairu. Opravdový zážitek. Tak mohutný revers, následující po usazení letadla na dráze, prokázal plnou oprávněnost, přímo nutnost použití "seat belts". Šlo téměř o život. Bez nadsázky, v jiné poloze než upoután ke svému sedadlu, by nikdo tento manévr se zdravou koží nepřežil. Znovu děsivý doběh k terminálu a když máme bezpečně zjištěno, že motory jsou vypnuty, zhluboka se nadechneme k přípravě na opuštění letadla.

Jsme opět na nástupišti busů do centra Dublinu a vyhlížíme své toužebně očekávané "šestnáct-áčko" a opravdu upřímně se těšíme na lože. Cesta busem téměř v polospánku byla výživná, únava poněkud ustupuje a tak ještě stačíme v útulném pokoji zhodnotit průběh dne, než definitivně zhasneme. I světlo.

 

DEN D-3

Je sobota, procitáme, ujednocujeme se v názoru, že tento den, namísto původně plánovaného pobytu a fotografování na letišti, věnujeme procházce městem a obchůzce nejzajímavějších a zhusta navštěvovaných míst.

Náš přítel Vláďa M., který se do Dublinu přesunul předchozího dne večer - jeho nesmírnou touhou bylo uctít nás, kromě jiného, jím vlastnoručně připraveným guláškem. A tak zatímco my jsme poznávali Dublin-city, Vláďa, s pílí jemu vlastní, pustil se do přípravy krmě a postaral se o nás jako vlastní tatík, čímž prokázal schopnost uživit svou budoucí případnou drobotinu. Vládíku, díky.

Specifickou atmosféru Dublinu alespoň částečně vystihují pořízené obrázky. Typická architektura, červená cihla, jedinečné "double-deckers", historie vedle současnosti a řada zajímavostí dokáže doslova uchvátit. Čas odpolední a podvečerní vyplnili jsme návštěvou veletrhu cestovního ruchu. Počasí přálo, a tak jsme prožili odpočinkový, pohodový den.





Vyvrcholením sobotní akce "Poznáváme Dublin-city" pak byla noční pouť typickými puby (návštěvou známého dublinského Temple baru), v rámci které jsme kromě typického irského Bulmers ochutnali i banánové pivo z Ghany (bylo vynikající). Pořízené fotografie opět hovoří samy.

 

DEN D-4

Čas běžel jako voda, nastala neděle, den to návratu našeho. Poslední pohledy na Dublin z double-deckeru, letiště, odbavení, nakupování modýlků (některé jsme si již pořídili během předchozího polítání), typických irských nápojů, boarding, let a večerní přistání na Ruzyni (gate A6).



Celé putování, jakkoli hektické, únavné a plné aktivity doslova od rána do noci (dokonce až téměř do rána), zanechalo v každém z nás nezapomenutelné zážitky a přání někdy si cestu do této krásné části Země znovu zopakovat.

Závěrem tohoto krátkého ohlédnutí za akcí "Keltský tygr 2006" chceme vyjádřit upřímné poděkování přátelům Vláďovi a Markétě M., kteří se nezištně postarali o doprovodné zabezpečení, cenné cestovní informace a zajištění našich potřeb spojených s lety, stejně jako o ubytování v Dublinu.

Honza Slezák, LKKV info

Jiří Nedoma, LKKV info

Petr Huňáček, LKPD.site.cz

Další reportáž z "Keltského tygra 2006" naleznete již brzy na www.lkpd.site.cz