Heraklion (HER/LGIR) - Greece
září 2005 (díl 2.)

 

Dobu rekonstrukce letiště Karlovy Vary využívají členové LKKV Spotters Group všelijak, jedni cestují za letadly a provozem jinam, jiní předělávají webové stránky a jiní s více než půlročním zpožděním píší report o své dovolené roku 2005, která se mezi lidmi našeho ražení musí zákonitě nést v duchu letectví, letadel a všeho, co s nimi souvisí - samozřejmě přiměřeně. Jako místo mé dovolené roku 2005 byla opět vybrána Kréta, a to městečko Bali vzdálené 65 km od hlavního krétského letiště směrem na západ. Výběrem Kréty jsem sledoval jediný a hlavní cíl: využít zkušeností z minulého pobytu při sledování provozu a focení na letišti Nikose Kazantzakise v Heraklionu a kdo ví, třeba nejen tam.

9. září 2005 v časných ranních hodinách jsme absolvovali let OK6550 Praha - Heraklion s Boxingem 737-4Q8 Českých aerolinií reg. OK-YGA (Bechyně). Pár minut po půl šesté ranní, jsme z dráhy 24 odstartovali do tmavého evropského nebe a směrem na jihovýchod s námi YGA stoupala do letové hladiny. Na východě se mezitím slunce připravovalo na probuzení. Naskytla se nám úchvatná podívaná na východ slunce ze vzduchu. Let probíhal klidně ve výšce 10.000 m rychlostí 740 km/h při okolní teplotě -47 st.C a trasa vedla přes Vídeň, Balaton, Bělehrad, Soluň a Athény až na Krétu. Na dráhu 27 letiště Nikose Kazantzakise jsme dosedli v 9:03 hodin místního času, přesně podle předpokladu posádky.

V rámci cestování po západní části ostrova jsme 13.9. okolo poledne na skok navštívili letiště Chania - LGSA
(http://www.azworldairports.com/airports/p1636chq.htm; http://www.departures-arrivals.com/dest-apt-chq.htm; http://www.hcaa-eleng.gr/hania.htm) letiště je umístěno na poloostrově Akrotiri, 15 km severovýchodně od města Chania. Zajímavostí pro mne byl spojený civilní a vojenský provoz (letiště se jmenuje také Letecká základna Souda podle nedalekého zálivu Souda, kde je i kotviště řeckého námořnictva a NATO). Letmé starty zde neustále prováděly starty dvě dvojice řeckých F-16, z toho jedna F-16 ve dvoumístné verzi. Z civilních letadel zde byly k vidění stroje B737 Olympicu, B757-200 (G-OOOK) a A320 First Choice Airways, dvě B737 Excel Airways, A330 Monarch Airlines a BAE Systems Avro 146 Aegean. Největší podívanou na jasné obloze však byla dopravní letadla na vyčkávacích okruzích nad letištěm při pohybu vojenských F-16 u letiště. Toto všechno jsme sledovali ze zahrádky restaurace Airportcafe umístěné u vjezdu do areálu letiště. Pro focení to však není vhodné místo, neboť během dne jsou letadla proti slunci. K nalezení a zaujmutí jiného a vhodnějšího místa jsem však nenašel dostatek odvahy. Důvod? Všudypřítomné mnohajazyčné tabule s přísným zákazem fotografování a pořizování obrazových záznamů. Tabule samozřejmě nikomu nemůže bránit ve focení letadel, ale neustále projíždějící a sledující osádky policejních a armádních vozidel mne od toho přeci jen odradily. Výsledek: v podstatě žádná použitelná fotografie, ale jinak vskutku nevšední zážitek.

Další zastávkou byla letecká základna Maléme. Toto letiště, které sehrálo hlavní roli v roce 1941 během invaze německé armády na Krétu, ve mně zanechalo smíšené dojmy. Samozřejmě nechyběly tabule, podobné těm z letiště Chania, a také armáda, která má kasárna přes silnici naproti bráně letiště. Opět jsem se díky ozbrojeným strážným neodvážil riskovat a raději pouze párkrát projel okolo brány tam a zpět. Letiště není skrz bujnou vegetaci ze silnice téměř vidět, ale přes bránu jsme spatřili odstavené a neprovozované letouny. Mé chabé znalosti vojenských letadel bohužel neumožnily abych letouny v rychlosti a za zlomek sekundy stihl identifikovat. Stejně tak je pro mne záhadou, zda je letiště v provozu. Délka hlavní dráhy mi však připadala na současný vojenský provoz příliš krátká, domnívám se, že pokud je letiště v provozu, tak slouží k výcvikovým letům na vrtulových letounech. Jasno do tohoto otazníku nepřinesl ani výstup na horu nad letištěm, takzvanou kótu 107, kde se rozprostírá hřbitov německých vojáků z bitvy o Krétu. Ze hřbitova na letiště není vůbec vidět, pouze okraj východního konce RWY místy vystupuje z porostu. Nicméně upravený německý hřbitov v Maléme s více než 4460 hroby a malou výstavní a vzpomínkovou síní byl zajímavou zastávkou.





Neděli 18.9. jsem si vyhradil k návštěvě letiště Nikose Kazantzakise v Heraklionu. Na letadla jsem si vyčlenil celé odpoledne. Za využití zkušeností z minulého roku jsem se bez rozmýšlení vydal na východ od letiště do vesnice Amnissos a hledal nejvhodnější místo na pláži pro fotografování. Po pár hodinkách vysedávání v plážových barech a neustálého posunu směrem k letišti do vesnice Karteros, jsem nakonec neodolal a lehkým pohybem okolo velkých vrat do podzemí se skladištěm Červeného kříže jsem vystoupil na skálu. Ano, na tu skálu kde je umístěn i práh dráhy 27. V tuto chvíli jsem takové obavy z možného konfliktu s bezpečnostním aparátem země jako v předchozích výpravách v Chanii a Maléme neměl, cestou jsem totiž neminul žádnou tabuli, která by fotografování zakazovala a neviděl jsem ani žádný zákaz vstupu. Ale přeci jen, snažil jsem se pro jistotu zůstat schovaný za balvany před pohledem z letištní věže a z prostoru letiště vůbec. Blíže k plotu a k prahu RWY 27 jsem také raději nešel, byl jsem rád za toto místo a chtěl jsem focením strávit zbytek dne a nerad bych na sebe zbytečně upozorňoval. Na skále jsem pobyl asi dvě a půl hodiny a nikdo se o mně nestaral, rybáři o 30 m níže u hladiny v klidu chytali ryby, letadla sedala asi 200 m vedle mě a slunce se pomalu chystalo k západu. Dokonalá idyla.

Stejně tak jako každá idyla jednou končí, skončila i dovolená. Odlet z Heraklionu 20.9.2005 ve 12:10 hodin místního času a cesta samotná se starou známou YGou do Prahy proběhla naprosto klidně a naše stověžatá matička se s námi ve 13:45 hodin místního času přivítala ladným dosednutím na RWY 06.

Na závěr už snad jen dodám, že Kréta si mne získala nejen přírodou, památkami, mořem a příjemnými lidmi, ale především možnostmi pozorování letadel. Po dvou pobytech na Krétě musí být příští pobyt z tohoto posledního hlediska dokonalý, takový je můj závazek do příštích let.

Petr "Nachty" Nachtigal

První díl výpravy do Heraklionu 2005