Výprava na Iberský poloostrov - Madrid/Barajas
červenec 2005 - spotting report

1. NA ZAČÁTEK

Milí aviatičtí přátelé,

dovolte mi, abych Vám, vděčným návštěvníkům našich stránek, s jistým odstupem, nutným pro uspořádání myšlenek, zážitků a zpracování fotografického materiálu, pokud možno přijatelnou formou nabídnul krátké povídání o výpravě na jedno docela zajímavé letiště - ergo akci "Madrid-05", kterou zosnoval jeden z členů Lkkv.info group, jinak skvělý fanda civilní aviatiky a troufám si tvrdit můj velmi dobrý kamarád Jirka N. Vše bylo záležitostí konce roku 2004, kdy mně "JN" telefonicky zvěstoval svou "the Great Idea", neboť objevil skvělou nabídku
" to make a 3-days trip" do Madridu, pochopitelně "par avion", tentokrát se SMART WINGS. Zpáteční letenka "koštovala" cca 2050 Kč i s poplatky.

Bez zbytečných detailů, týkajících se přípravy na akci, nezasluhujících si přílišné pozornosti, se raději soustředím na podstatné záležitosti a akce v samotném místě činu.

Bezpochyby bylo jasné, že ve dvojici uspořádáme krátký spotterský výlet do Madridu a zejména do prostorů APT MAD ve dnech 18. - 20. července 2005 a budeme se snažit využít maximum času na to, abychom poznali možnosti, které toto letiště skýtá. A stalo se.

Kamarádům z PRG, kteří nám nezištně poskytli svou přízeň, chceme poděkovat už nyní a nutno říci, že s jejich podporou se naše pocity z cesty umocnily.

Po rutinních procesech - doprava na APT, zjištění a realizaci zásadních odbavovacích záležitostí - jsme na pár okamžiků před odletem z PRG zasedli v tranzitu na venkovní terase prstu B a přes nepříliš čisté sklo pořídili pár fotek.



2. A UŽ JE TO TADY - Praha-Ruzyně 18.7.05 cca 10:45

B737-522 OK-SWU byl sice přistaven "on time", avšak díky kuriózní situaci při kontrole cestujících jsme opustili Gate B1 o více než hodinu později. Ještě že klimatizace v aeroplánu byla výkonná a spolehlivá. Krátce po 12:00 h počalo lehké vytlačování letounu a pojíždění na start. Jistou zajímavostí na této etapě cesty byl přesun a/c na holding position RWY 24 po nově vybudované TWY.

Samotný let probíhal standardně, pouze základní informace o parametrech a trase letu, běžně cestujícím poskytované posádkou letadla byly velmi nesrozumitelné, a tak jsme byli nuceni trasu jen hrubě odhadovat podle slunce a času.

Spolehlivě jsme se orientovali při letu nad ČR a zejména nad Karlovarským krajem, horší to bylo po přeletu nad SRN a dále na jih přes Francii a Pyreneje. Let klidný, zpočátku bez výraznější oblačnosti, které ovšem valem přibývalo nad oblastí Německa a pokrývala téměř celou západní a jihozápadní Evropu, teprve nad Španělskem se postupně protrhávala, takže bylo možno opět najít jakous takous orientaci v prostoru.





3. IBERSKÝ POLOOSTROV NÁS VÍTÁ - Madrid-Barajas 18.7.05 cca 15:10 h

Po více než tříhodinovém letu přistáváme v Madridu na RWY33 a po několika stovkách metrů výjezdem takřka jen po příďovém a levém hlavním podvozku kroutíme prudce zatáčku do výjezdu na stojánku daleko od terminálu, jako kdyby nás ukradli. Aeroplán zastavuje a posléze vystupujeme z krásně klimatizované kabiny do strašné výhně sluncem rozpáleného betonu. Naštěstí je bus přistaven záhy a po několika minutách jízdy vyhledáváme stín odbavovací budovy Terminal l, určený pro mezinárodní spoje.

Pasová kontrola a ostatní povinné procedury proběhly bez problémů a relativně rychle, a po krátké orientaci jsme se ocitli na nástupišti před budovou terminálu, kde vyčkávají a pendlují stovky taxíků a "free shuttle busů". Prima mraveniště. Po chvíli zjišťování stanoviště a toho správného "shuttlu" JN na mě volá, nasedáme do právě přijedšího mikrobusu, který už má něco za sebou, ale jede, a spletí zatáček, křižovatek, výjezdů, nájezdů míříme k hotelu Tryp Diana, před nímž po cca 10 minutách vysedáme. Zavazadla, recepce, registrace (asi 4 měsíce stará rezervace skutečně platí a bez problému vyjíždíme do 6.poschodí a vstupujeme do přiděleného pokoje č.603.



4. HURÁ NA LOV ! - hotel Tryp Diana 18.7.05 cca 16:20 h

Krátká porada na pokoji, malá svačina, hodně tekutin, sprcha, vybalení a kontrola foto-nádobíčka a vyrážíme s mírnou nervozitou a hlavně očekáváním brzkého pořizování obrázků letadel "do terénu". Není právě jednoduché najít tu nejkratší pěší trasu od hotelu zpět k letišti, protože příjezdových komunikací se jednoduše využít nedá, jde na nich doslova o život. Použitím metody pokusů a omylů a eliminací nevhodných směrů jsme intuitivně vyrazili dosud neprozkoumanou ulicí, která se naštěstí ukázala být tou pravou.

Byli jsme sice vybaveni tiskovým materiálem se spotterskými informacemi, ale popis, fotografie a nákresy s vyznačením vhodných míst k fotografování byly jen pouhou teorií, praxe vzhledem k rozlehlosti letiště Madrid-Barajas je ovšem podstatně jiná a i když jsme už dopředu měli jistou představu, bylo těch našlapaných kilometrů požehnaně.

Zdržím se popisu všech peripetií spojených se získáním orientace v reálné situaci, jisté je že v neustálém příšerném horku, zlití potem, dorazili jsme kolem 19:00 h přes periferii města k oplocení letiště v části, kudy letouny pojížděly na nejdelší nejen madridskou, ale také evropskou RWY 18/36, zvící délky 4.350 m a aktuálně používaném směru 36.

Ve snaze najít co nejlepší místo pro pořízení snímků, propracovali jsme se až do prostoru přímo fantastického, avšak podezřelého z hlediska ochrany letiště. Jisté mrazení v zádech jsme sice cítili, ale to vzrušení, trocha adrenalinu navíc, skvělá pozice zapadajícího slunce a neuvěřitelná blízkost projíždějících letounů byly silnější než přirozený instinkt, že se pohybujeme, obrazně řečeno "na ostří žiletky". Že to byla situace opravdu vyjímečná dosvědčují pořízené fotografie.




5. CHVÍLE STRACHU - Madrid-Barajas 18.7.05 cca 19:10 h

Váhal jsem, zda pokračovat v popisu dalšího vývoje událostí, ale nakonec jsem se rozhodl následující děj stručně vyjevit.

Přestože jsme měli jisté minimální obavy z možného postihu ze strany ozbrojené ochrany letiště za naši aktivitu, avšak nijak zvlášť jsme si je nechtěli připustit (nebo jsme se tak aspoň tvářili), bohužel se po necelé hodině nezřízeného blaha naplnily a přijíždějící vozidlo s charakteristickými znaky ochranky nás nemohlo nechat na pochybách, že jsme byli objeveni a posléze kontrolováni jedním příslušníkem "Guardia civile". Vzhledem k jeho odměřenosti (snad i vlivem mládí) se situace nevyvíjela příliš optimisticky. Po kontrole dokladů a zjištění, kdo, co a odkud jsme, povolal posilu, přičemž jsme takřka bez hnutí a v nařízeném místě, pochopitelně bez fotografování strávili cca 25 minut čekáním na příjezd dalších členů ochranky. Vyhlídky na brzké a hlavně pro nás uspokojivé řešení se rozplývaly a nutno říci, že už jsem se viděl v chladné kobce. Nic nadějného.

Situace se však - k naší nemalé úlevě - začala vcelku rychle zlepšovat a beznaděj mizela kdesi v dáli. Po opakovaném vysvětlení co zde pohledáváme, jak jsme se sem dostali (pěšky - pro "gardisty" neuvěřitelné!!!), se výslech změnil téměř v přátelskou debatu, jejímž výsledkem byla projížďka po letištních provozních plochách mezi pojíždějícími letadly - stěží opakovatelný zážitek!!! - za účelem našeho vypuzení a vysazení mimo letiště, předání dokladů a to vše zakončeno přátelským podáním ruky a rozloučením. Alenka v říši divů hadr! Po mých osobních zkušenostech z MUC neuvěřitelné!!! Jen fotografovat ze zásahového vozítka už jsme si netroufli, takové drzosti jsem - pokud si matně vzpomínám - nebyl schopen.

Zážitků bylo za celý den dost, těla utahaná, litry potu prolity. Vydali jsme se na zpáteční pěší cestu do hotelu s touhou dát si osvěžující chladivou sprchu, něco pozřít a hlavně doplnit tekutiny. Večerním posezením na zahrádce hotelové restaurace jsme zakončili první den pobytu.


6. TENTOKRÁT OD JIHU - Madrid-Barajas u RWY 33 od 11:00 h

Po výživném spánku a syté snídani vyrážíme po prostudování mapy města, ostatních pramenů a především se zkušenostmi ze včerejšího dne na opačnou stranu APT MAD, pro spottery ze zcela zjevných důvodů, tj. vzhledem k poloze slunce. Situace se opakuje jako přes kopírák: Podle podkladů je vše naprosto jasné, orientace v ulicích, uličkách, zákoutích a ostatních městských nástrahách je však opět o něčem jiném. Kdo poprvé bloudí v takové aglomeraci, jako je byť jen část tohoto velkoměsta, ví, o čem je řeč. Vyrazili jsme kolem půl desáté, čas k polednímu se blížil a úměrně tomu nepříjemně vzrůstala i teplota, takže už po něco málo než půlhodině jsem mohl ždímat košili. Opět bez zbytečných detailů: Nasadili jsme intuitivně - tentokrát i s pomocí mapky na autobusové zastávce - jak se později, asi po 5-6 kilometrech, ukázalo - správný směr a v ubíjejícím vedru razili úspěšně na kýžený post, jehož poloha nám ovšem samozřejmě nebyla známa.

Určit správný směr přesunu nám pomohla přistávající letadla, neboť se každou minutou mírně zvětšovala a taky hluk jejich motorů byl citelnější. Skoro jako Jeníček s Mařenkou, odvedeni do lesa a hledající cestu k nejbližšímu světýlku. Vzhledem k vymezenému prostoru na stránkách se už nezmíním o lákavých pohledech na cargo plochu, podél které jsme vlastně do kýženého místa pochodovali.

Krátce před polednem jsme dorazili do místa, které nám vyrazilo dech a z obrázku je patrné, proč. V oné výhni byl tento strom i s jednoduchými, byť ne nejpevnějšími, ale použitelnými stoličkami, jako oáza v poušti. Jasně spotterské místo některého, či některých z místních entuziastů!

Výsledky našeho snažení - jak předznamenáno výše - byly ovlivněny polohou slunce a vzhledem k časovým možnostem jsme byli nuceni "brát" letouny i v takových momentech, které by pro reprezentativní snímky nikdo nedělal. Tady šlo o i o to, zdokumentovat provoz a zachytit např. takové stroje, které už jen tak není vidět ( m.j. DC-8 ). S časem se i sluneční podmínky měnily, a tak bylo v průběhu odpoledních hodin možno souběžně s růstem kvality fotek "sejmout" řadu rozmanitých strojů.



I ve stínu spásného stromu jsme toho měli v cca 16:30h akorát, a protože docházely i naše "pohonné hmoty" a vidina pěšího přesunu do hotelu byla strašná, vydali jsme se úmorným vedrem zpět. Bylo toho opravdu dost. Tělo i duše trpěly, ale stálo to za to!

Doplahočili jsme se do svého šestého patra, koupel, odpočinek, vstřebávání zážitků.

V nastávajícím večeru jsme věnovali trochu času i prohlídce okolí hotelu, vlastně normální městské, takřka panelové zástavbě a v jednom z místních, levných marketů nakoupili malé upomínky pro "ty naše doma". Krásný vlahý a procvrdlikaný večer jsme opět strávili v hotelové zahrádce, jsouce pohoštěni místními specialitami, aniž byly objednány. Zjevně jsme nepatřili mezi nesympatické hosty. A pak už jen dobrou noc!


7. CHYSTÁME SE DOMŮ - Madrid-Barajas Terminal North 10:00 h

Nastal třetí, poslední a odletový den našeho pobytu v nejbližším okolí nebo přímo na APT MAD. Znovu vyživeni hlubokým spánkem a posíleni snídaní, sbalili jsme, opustili pokoj, vyrovnali účty (nebylo to bez jistých problémů, daných počtem osob na pokoji a odebraných hotelových snídaní - to třeba jako upozornění pro naše následovníky) a stejným shuttle busem odjeli krátce po půl desáté ráno na APT.

Do odletu zbývalo ještě několik hodin, a tak jsme chtěli využít zbývajícího času k pořízení fotografií letadel z posledního z možných míst, pokud v MAD čekáte na letadlo: Tentokrát z restaurační terasy Terminálu North.

Upozornění v podkladech se nemýlilo: Zbarvená a upatlaná skla, čímž vždy trpí úroveň pořízených obrázků. Přesto si myslíme, že je možno z našich postřehů co nabídnout. O špíně v těchto prostorech - prý vlastně typickou z hlediska mentality Madriďanů - ani nemluvě. Odchod z místní hospody, přesun do Terminálu 1 (International) a příprava k odletu.

U našich dvou vyčleněných check-in přepážek bylo veselo. Dostavili jsme se k odbavení sice dosti časně, přesto už byla před námi značná množina osob, hodlajících letět stejnou linkou, jako my.

Pouze krátce: Desítky mladých lidí, organizovaných zřejmě nějakou cestovkou, stály před námi a po příchodu zaměstnanců letiště k odbavovacím pultům začalo silné hemžení, přičemž se všichni posunovali, kromě nás (i několika dalších). V tomto momentu jsem pocítil nutnost "upotřebit se" a odešel do patřičných, ne však blízkých míst. Stalo se. Ovšem při návratu jsem - navíc pod vlivem komunikace po mobilním telefonu - jaksi přehlédl a minul přepážku, kde již JN téměř nakládal naše zavazadla na pás.

V tu chvíli se ozvalo něco strašného: Zařval brontosaurus. Ozvalo se neopakovatené: "Honzóóóóó" tak, že všichni v okruhu cca 20 metrů naprosto zcepeněli, a já se dostavil právě ve chvíli, kdy jsme měli být ve správný čas, na správném místě.

Povedlo se, JN setřel pot, dokonce se na mě i usmál a standardním postupem odebrali jsme se v příslušném okamžiku do busu, jímž jsme byli dopraveni k NAŠEMU aeroplánu SMART WINGS.


7. POSLEDNÍ ROZLOUČENÍ A NÁVRAT - Madrid-Barajas Terminal 1

Naše krátká návštěva a pokus poznat v krátkém čase a přijatelných možnostech letiště Madrid-Barajas a jeho nejbližší okolí, končí. Standardní postupy a usednutí do útrob letadla, čekání na závěr procedur před startem a pak taxiing paradoxně trasou (zčásti), kudy jsme byli vezeni již zmíněným vozidlem "Guardia civil" a posouváme se na práh oné nejdelší dráhy v Evropě.



Vzlet a čekání na průběžnou informaci o průběhu letu. Nic. A tak opět jen naše dedukce, podpořená pořízenými snímky. Nic moc, ale když ani povětrnost nic nedovolí.

A tak, po tentokrát velmi rychlém letu po trati, kterou jsme jen s vypětím vlastních schopností "vytrasovali", protože od osádky letadla jsme nedostali ani slovo, padáme od jihozápadu a "kolečku" kolem PRG, sedáme na RWY 24 a začínáme přemýšlet, jak pro ty z vás, kteří jste ještě v MAD nebyli, připravit a zpřístupnit naše zkušenosti.

Pokud jsme vám dokázali poskytnout obrázek o dění na letišti MAD a vzbudili ve vás jistou touhu prožít zde něco podobného jako my, pak tento příběh splnil svůj účel. A o to právě šlo.


Honza Slezák, LKKV info