Předjarní výprava do metropole Rakouska
Vídeň se Sky Europe Airlines

(přes Bratislavu)
15. - 16. března 2008

Pár dní poté, co se Sky Europe Airlines rozhodly provozovat lety mezi Českem a Slovenskem, jsme se i my rozhodli vyrazit do slovenské metropole Bratislavy na víkend. Objednali jsme několik zpátečních letenek na třetí březnový víkend roku 2008.

Netrvalo dlouho a přišel na stůl návrh uskutečnit jednodenní slovenský okruh s prohlídkou Bratislavy a večerním průletem přes Košice. Tuto výpravu se dvěma Boeingy 737NG Sky Europe Airlines a jedním B 737-300 společnosti Air Slovakia jsme uskutečnili 29. října loňského roku. Další bleskové výpady na Slovensko pak následovaly během prosince 2007.

Návštěv Blavy bylo tedy ještě před původně plánovanou březnovou výpravou dostatek na to, abychom ji dostatečně poznali, a proto jsme počátkem roku letošního začali přemýšlet, jak co nejlíp již na březen zakoupené letenky využít. Během pár následujících týdnů bylo jasné, že původně plánovaný bratislavský víkend se stane víkendem převážně vídeňským.

Patnáctého březnového rána jsme se po check-inu sešli v osmičlenném složení u Mc Donnaldu (když nám ten úžasný orientační bod v podobě fialové krávy Milky z Terminálu 2 odstranili :-) ), který se na LKPR nachází ve spojovacím objektu mezi Terminály 1 a 2. Po tradiční předslovenské snídani ( i v říjnu jsme takto začínali) následovala opět návštěva vyhlídkové terasy a pak již pasová a bezpečnostní kontrola.


Ranní špička opadla a letiště bylo téměř liduprázdné. Pět minut před 3/4 na 8 se k jednomu z "D" gatů "připlížil" Boeing 737-76N (OM-NGB) Sky Europe Airlines. Do Bratislavy toho rána cestovalo přibližně 40 cestujících. To je na téměř 150-místný letoun věru málo. Boarding byl zahájen chvilku po 8. hodině ranní a pět minut před plánovaným odletem jsme po pushbacku a nahození motorů zahájili vcelku rychlé pojíždění k prahu dráhy 24, ze které letoun s posádkou kapitána Rogera Sergia v 8:20 hod. vzlétnul.

Let do Bratislavy, který jsme ohodnotili jako jeden z nejlepších za poslední půlrok, trval zhruba 45 minut. Byla totiž vskutku pěkná viditelnost. Na RWY 31 LZIB dosedl "NGB" přesně v devět hodin ráno.

Po příchodu do příletové haly jsme začali řešit přesun do Vídně. Jako nejoptimálnější a nejlevnější se ukázal bus společnosti Terravision. Časy odjezdů jsou přizpůsobeny letům Ryanairu, na jeho palubě se však mohou přepravovat i cestující jiných společností. Zpáteční jízdenka na Erdbergstrasse ve Vídni stála 14 EUR. Bratislavské letiště jsme opustili 15 minut po 10. hodině dopolední a na zmíněnou vídeňskou stanici dorazili asi po hodině jízdy.

Vstoupili jsme do vídeňského metra, zakoupili jednodenní jízdenky a vyrazili do centra. K hotelu Mozart, kde jsme měli zabookovaný nocleh, trvala cesta i s jedním přestupem asi 10 minut. Vídeňské metro je přehledné, relativně čisté a rychlé. Než v Praze proběhne klasické hlášení: "Ukončete výstup a nástup ...", je vídeňské metro už o stanici dál. :-) Tam se totiž pouze omezí na krátkou hlášku: "Vlak odjíždí", se kterou se současně zavřou dveře a souprava pokračuje dál.

V hotelu jsme absolvovali check-in, v Plusu nacházejícím se naproti přes ulici doplnili tekutiny a něco málo pojedli a pak se již vydali na prohlídku města. Bylo nádherně, teplo, chvílemi byla i mikina moc.

Nejprve jsme si podstatnou část centra projeli tramvají, pak se po stěžejních vídeňských místech vydali pěšky. Když už nás bolely nožky, opět jsme použili některý z přilehlých dopravních prostředků. Navštívili jsme mj. barokní zámek Belvedere, Karlskirche, Hofburg a hlavní vídeňské parky, a když se dostavil hlad, zavítali jsme do restaurace Figlmüller na údajně největší Vídeňský řízek (skutečně se ani na talíř celý nevešel). Se skvělým salátem a pěnivým mokem, kterým jsme manu zapili, to opravdu nemělo chybu.

A s plným žaludkem je opravdu nejlepší vyrazit rovnou do Prateru. Cestou jsme ještě nahlédli do Dómu sv. Štěpána, ve kterém právě začínala podvečerní mše, shlédli vystoupení pouličních tanečníků. Někteří z nás přitom polízávali svou ořechovou zmrzlinu.

První se z atrakcí v Prateru nacházejících ukázalo kolo zvané "Riesenrad". Byla to atrakce, kterou jsme poté, co se někteří z nás projeli na motokárách, navštívili v plném počtu. Jízda na Obřím kole, které bylo postaveno v letech 1896 - 1897 stojí 8 EUR a někteří na ní budou vzpomínat hodně dlouho. I když se to nezdá a kolo se otáčí opravdu pomalu, může to být pro některé zejm. na nejvyšším bodě ve výšce 64,75 m skličující. Jinak je to ale zážitek. A stejným zážitkem budou bezpochyby kola v Londýně (cca jednou tak velké), Paříži, Chicagu, Blackpoolu .... :-) Pro úplnost ještě dodejme, že součástí je expozice vyprávějící o historii Obřího kola a samotné Vídně a obchůdek se spoustou s Obřím kolem souvisejících suvenýrů.

Od Prateru vedla naše cesta k hotelu. Tramvaj nám ujela před nosem, ale vzápětí byla přistavena další. Libovali jsme si, jak často tramvaje v sobotu večer jezdí. Netušili jsme, že budeme nakonec skoro bičem vyhnáni před vozovnou :-D. Nu což, stane se. Přeci jen jsme v té chvíli přemýšleli úplně o jiných věcech než o tom, jestli tahle "pětka" je ta správná "pětka". Ocitli jsme se tedy před tramvají a zamířili k nejbližší stanici metra. Ale ouha, i v metru se člověk může setkat s tramvají. Linka U6 je totiž provozována soupravami sestávajícími z několika pospojovaných tramvají. A tak jsme si všichni vyzkouželi jízdu tímto dopravním prostředkem pod zemí, což bylo vskutku nevšedním zážitkem.

Po krátkém odpočinku na pokoji zamířila část naší výpravy na večerní "sladké" nákupy. K tomu jsme použili další z tramvají, které nás ve Vídni jednoznačně uchvátily. Jsou opravdu moc pěkné, lze natrefit ještě na pár kousků dřevem vykládaných. Tramvaj "D" nás tentokrát zavezla ke Státní opeře, vedle které se nachází i známý hotel Sacher s jedinečnou, ale téměř vždy plnou kavárnou (a to i v pozdních večerních hodinách). Rozhodli jsme se tedy přesunout kavárenskou návštěvu na příští týden do Innsbrucku. Vedle kavárny se však nachází krámek, kde je možné zakoupit originální Sacher dorty v mnoha různých velikostech a baleních, ale také originální čaj, kávu a další.

Večerní parta se pak rozdělila na dvě části. Někteří se ještě prošli pro centru, ostatní se "Déčkem" vrátili do hotelu. Před půlnocí jsme všichni ulehli.

Po nedělní bufetové snídani jsme opustili náš hotel, který tedy celkově nebyl nic moc, ale poloha byla ideální. Během krátké ranní procházky jsme ještě navštívili radnici a zvenčí si prohlédli vídeňský parlament, na palubě tramvají se pak přesunuli k architektonicky netradičnímu Hundertwasserhausu, budově navržené všestranným umělcem Friedensreichem Hundertwasserem. Původně neplánovaná zastávka u tohoto domu nás dostala do menšího časového skluzu. Ale Schönbrunn nebylo možné vynechat. K bývalé letní rezidenci císařovny Marie Terezie a později Františka Josefa I. a Sissi jsme se opět přesunuli tramvajemi.

Palác s obrovským parkem, zoologická zahrada, Gloriette s kavárnou a velkolepým výhledem na Vídeň, Zahradní labyrint, Palmenhaus a Wustenhaus, japonská zahrada nebo fontány... místa, která jsme navštívili v závěru našeho vídeňského pobytu.

"Krtek" - tedy metro nás pak dopravilo opět na Erdbergstrasse, a protože do odjezdu Terravisionu do Bratislavy ještě pár desítek minut zbývalo, došli jsme se do nedalekého bistra posilnit kebabem.

Autobus byl téměř plně obsazen. Cesta do slovenské metropole trvala opět zhruba 60 minut. Vzhledem k tomu, že do odletu Skye do Prahy zbývaly od našeho příjezdu na bratislavské letiště přibližně 4 hodiny, rozhodli se někteří z nás ještě vyrazit do centra Bratislavy. Ostatní se za drobného mrholení vydali do nedaleko vzdálené IKEY. Po páté hodině odpolední se celá sestava opět sešla na letišti M.R.Štefánika v Bratislavě k odbavení letu Sky Europe Airlines do Prahy. Volba tentokrát padla na sedla v zadní části letounu. Byla to dobrá volba.

Na nedělní let NE 46 byl k radosti mnoha z nás nasazen další z dosud nevyzkoušených Boeingů 737-76N Sky Europe Airlines, letoun reg. OM-NGE. Přibližně 70 cestujících bylo rozprostřeno do středu aeroplánu, tak jsme si každý vybrali své okno od 23. řady dál a užívali si let do Prahy. Pěkné turbulence zpestřily asi 45 min. cestu Boeingu s posádkou kapitána Mikuly do našeho hlavního města. Na RWY 24 LKPR jsme přistáli přesně podle letového řádu. Před terminálem nadešlo jako vždy loučení, s mnohými ale ne na dlouho, další víkend nás čekala velikonoční innsbrucká výprava.

Přestože se původně plánovaná bratislavská výprava změnila na výpravu vídeňskou, stála rozhodně za to. I tentokrát se sešla parta fajn lidí, počasí bylo nádherné a Vídeň má opravdu svůj půvab. Určitě všem, kteří s návštěvou Vídně ještě váhají, doporučujeme ji navštívit. Aspoň na chvíli se tak člověk přenese do císařské doby plné monumentálních staveb, rozlehlých parků, historických tramvají a nádherných zákoutí. I Vídeň je určitě místem, kam se dříve nebo později ještě vrátíme.

Další reporty naleznete v sekci Letecké výpravy

Související odkazy:

Report z výpravy - další povídání o víkendu ve Vídni od Ondry S.

Sky Europe Airlines - stránky letecké společnosti

Vídeň - webové stránky města

Vídeň - webové stránky s popisem nejzajímavějších vídeňských míst

Schwechat Airport - webové stránky letiště ve Vídni

Sacher kavárna ve Vídni - a dalších místech v Rakousku

Vídeňský Prater

Jirka N. (LKKV.info), Michal B., Pavel M., Zuzka B., Ondra S., Ondra B., Jakub K. a Petr H. (LKPD.info)