Sedumdesátá léta minulého století byla pro karlovarské letiště opravdu zlatým věkem, když docházelo k nebývalému rozvoji vnitrostátní letecké dopravy. Československé aerolinie začaly na domácích linkách postupně nahrazovat vrtulové Avie Av-14 proudovými letouny ruské provenience Jakovlev JAK 40 a došlo mimo Prahy k přímému spojení Karlových Varů se všemi letišti v tehdejším Československu, schopnými přijímat tento typ. V letní lázeňské sezóně tak letiště odbavovalo v některých dnech v týdnu až sedum letů denně, provozovány byly i speciální nákladní lety, např. s čerstvými jahodami z jižního Slovenska. Počet cestujících odbavených výhradně na domácích linkách v roce 1979 se podařilo překonat až po dlouhých 28 letech a počet pohybů z roku 1975 se nepodařilo překonat dodnes.

Rázný konec tomuto vývoji učinila ropná krize na konci sedumdesátých let, vnitrostátní letecká doprava na ni doplatila jako první když začaly být některé linky redukovány, či přímo rušeny. Následoval prudký propad výkonů karlovarského letiště na kterém už nic nezměnilo ani přiznání statutu mezinárodního letiště v roce 1989, přestože už se sem létalo pouze z Prahy a jen v letní sezóně. Snaha dopravce o zefektivnění této linky byla řešena skokovým nárůstem cen letenek, což její agonii jen urychlilo; poslední lety byly uskutečněny ještě v roce 1991 a to byl na dlouhá léta konec velké letecké dopravy v Karlových Varech...