Do Irska tentokrát opět s Ryanairem
"Keltský tygr 2008"
Dublin, Howth 1. - 2. března

Plány šesté irské výpravy se začaly rodit počátkem listopadu loňského roku, kdy se u nízkonákladového guru - Ryanairu podařilo skloubit víkendové lety za 1000 Kč na osobu vč. tax (bez zapsaných zavazadel). Objednali jsme tedy pár kousků letenek a začali přemýšlet o náplni našeho pobytu. Po zkušenostech s loňskou jednodenní výpravou do Paříže jsme se hlavně snažili, aby program nebyl až tak náročný a vyčerpávající a dojmům z výletu nevévodila slova: "Byla to hrozná honička". Rozhodli jsme se tedy pro krátkou procházku po Dublinu, neboť výrazná většina členů této výpravy ještě nikdy v Irsku nebyla, k alespoň malému výletu na venkov - tentokrát na poloostrov Howth a k návštěvě osvědčeného Czech Innu (české hospody v srdci Temple Baru). Mimochodem zakladatelé tohoto podniku, kteří jej otevřeli v roce 2006, rozšířili nedávno počet hospod o Modrou husu, která se nachází na opačném břehu řeky Liffey.

V sobotu 1. března jsme se krátce před 7. hodinou ranní sešli na zastávce busu Student Agency v Karlových Varech a na jeho palubě vyrazili na letiště Praha - Ruzyně. Díky web check-inu Ryanairu jsme si ušetřili dlouhou frontu u přepážek odbavení na letišti a zamířili bezprostředně po příjezdu do tranzitní části Terminálu 1. Čas zbývající do odletu jsme vyplnili návštěvou vyhlídkové terasy, někteří se pak posilnili stylově před letem křidélky v KFC.

Slunečná obloha začala dostávat šedou barvu. Z Karlových Varů přicházely v hojném počtu smsky o hrozivé větrné smršti. Během pár minut dorazila i do Prahy, kde ale již neměla takovou sílu. I tak stála za to.

Vyrazili jsme do ryanairovského gatu B16 k boardingu a mezi prvními nastoupili do přistaveného busu. Vskutku dlouho jsme vyčkávali na přílet Boeingu 737-800 společnosti Ryanair. Jak jsme se později z úst kapitána letu FR 1022 dozvěděli, zhruba 20 min. zpoždění bylo způsobeno nezbytným oblétáním větrného a bouřkového pásu.

Boarding by bus byl zahájen. Oba autobusy vyrazily společně a pod levým křídlem Boeingu způsobily menší chaos. Vše se nakonec vyřešilo a my po pár minutách stanuli ve třech řadách letounu před křídlem. Do Dublinu toho dopoledne cestovalo na palubě B 737-800(WL) reg. EI-CSX 112 pax. Posádka nebyla nic moc a vedoucí kabiny - jediná letuška - byla nesympatická a nepříjemná i svým neuvěřitelně vysokým a pisklavým hlasem.

Ryanair opustil LKPR asi se 45 min. zpožděním z RWY 31. Turbulence, o kterých jsme byli téměř skálopevně přesvědčeni, že po vzletu díky větrnému počasí nastanou, nenastaly. Let byl až na drobné poryvy nad kanálem vcelku klidný, díky větru ale také dlouhý. Na RWY 28 letiště Dublin - Collinstown jsme měkce dosedli po 2 hodinách a 45 minutách letu.

Opustili jsme Boeing a za drobných dešťových kapek vstoupili do terminálu - prstu "D", který byl otevřen v loňském roce a slouží výhradně letům Ryanairu. Procházka k pasové kontrole a před terminál činí odhadem 10 minut svižné chůze.

Před terminálem postávaly zelené airport expresy zvané Airlink, my jsme se však rozhodli využít některý z pomalejších a levnějších spojů. Přistavena byla linka 746. I jízda double-deckerem byla pro většinu premiérou a určitě zážitkem. Opět se našlo několik cestujících, kteří ještě nepoznali ostré brzdy tohoto dopravního prostředku a občas se při nepevném zachycení řítili z prvního patra do přízemí doslova po hlavě.

Dorazili jsme do centra na O´Connel street, doplnili zásoby a vyrazili směrem ke Connoly Station na DART - místní nadzemka často nazývaná metrem. Měli jsme štěstí, náš spoj na poloostrov Howth odjížděl asi za pět minut. Cesta na tuto výspu severně od centra Dublinu trvá zhruba 15 minut, ale na rozdíl od opačného směru do Bray, který jsme vyzkoušeli v listopadu, vedou koleje po pobřeží jen mezi posledními dvěma stanicemi.

Obloha byla modrá a přesto slabě mžilo. Mžení za chvilku ustalo a po většinu odpoledne zbyl z rušivých vlivů již "jen" silný vítr. Vyrazili jsme na pláž. Ta je v Howthu naopak mnohem hezčí než v Bray. Otestovali jsme teplotu vody, pohráli si s místním černým psem, nasbírali pár mušlí, pořídili pár fotek a zamířili na průzkum městečka. Tuleni se bohužel neukázali.

U přístavu se nachází velká mapa s ukázkami ryb a lokalitami, ve kterých je lze spatřit a snad i ulovit. Následovala procházka po pěší zóně podél přístavu. Místní se ve velkém sytili smaženými pokrmy z místního zřejmě vyhlášeného bistra, rodiny s dětmi si užívali na místním hřišti se spoustou atrakcí, ostatní se jen tak procházeli. Navštívili jsme místní Martello Tower, St. Marys Church a podnikli krátkou procházku po přístavním molu. Na původně plánovanou okružní procházku bylo nejen málo času, ale hlavně vítr byl opravdu silný. Vrátili jsme se tedy pomalu na nádraží a se soumrakem Howth opustili.

Mraky nad Dublinem, které nás již v Howthu odpoledne strašily a nevěstily nic dobrého, vykonávaly v metropoli svou práci znamenitě. Bylo tu klasicky irsky. Zataženo, mokro a slabě mžilo. Přes hlavní třídu O´Connel street jsme se přesunuli do hospodské čtvrti Temple Bar a zakotvili v místním již dříve zmíněném podniku Czech Inn.

Následovaly Guinessy, vynikající večeře (někteří se pěkně přejedli), stolní fotbálek ... - čas plynul jak voda. Ve 2 ráno jsme se rozhodli Czech Inn opustit a vypravit se pomalu na bus mířící na letiště. Přeci jen dublinské busy všeho druhu jezdí podle plotu, takže je občas potřeba mít spíše trochu štěstí, než znát nějaké stejně jen orientační jízdní řády.

Jediná společnost, s jejímiž autobusy se lze během noci na letiště dostat, je AirCoach. Na/z letiště jezdí z/do Ballsbridge nebo z/do Leopardstownu. Z obou míst jezdí v noci každou hodinu a vtipně jsou oba spoje naplánovány pět minut po sobě.

Z O´Connel street odjíždějí spoje vždy ve 40. a 45. minutě. V jízdním řádu je uvedeno doporučení, být na stanici o 15 minut dříve. Proto jsme asi tak 200 m od zastávky zahlédli jeden z AirCoachů v 18. minutě. Zůstali jsme v klidu, ještě přeci pojede jeden. Netušili jsme, že se nachází asi půl kilometru za tím prvním. K našemu štěstí jej zastavila červená na semaforu a my jej tak stihli na zastávce doběhnout. Cesta byla krátká, silnice prázdné, letiště se objevilo po deseti minutách jízdy.

Krátké pospávání, letištní snídaně a opět velmi dlouhá cesta nástupním prstem "D" až ke gatu 74 - takový byl program příštích hodin. Na jedné ze stojánek se právě k životu probouzel Boeing 737-800(WL) EI-DLN s nápisem Bye Bye Baby (pozdrav společnosti BMI Baby :-).

Nástup byl zahájen po půl sedmé. Letadlo bylo obsazeno odhadem 150 pax. Take-off z dráhy 28 následoval v 7:05 irského času (o hodinu méně než v ČR). Let byl po většinu času naprosto klidný, a tak jej většina z nás alespoň částečně prospala. Probudili jsme se jen ve chvíli, kdy uličkou procházel steward se Sky shopem. Zakoupili jsme nový model letadla a opět usnuli.

Během klasického přiblížení na RWY 24 to začalo pěkně házet. Někteří si ty větrné poryvy užívaly, jiným moc dobře nedělaly. Dopadli jsme však mnohem lépe, než Airbus A320 v Hamburku, který si křídlem škrtnul o dráhu. Naše přistání bylo opět naprosto ukázkové a měkké. Opět zazněla fanfára oznamující včasný přílet dalšího z 90% včasných příletů společnosti. Díky silnému větru jsme tentokrát přistáli o 30 minut dříve.

Pasová kontrola proběhla bleskově a rezervace jízdenek na zpáteční bus rovněž. O půl 11. jsme opustili největší české letiště a zamířili zpět do Karlových Varů.

Letošní Keltský tygr byl vskutku bleskový, počasí se až na silný vítr dalo v irské oblasti hodnotit jako velmi pěkné a myslím, že všem, kteří do Irska tentokrát vyrazili, se výlet líbil.

Tak snad nebyl poslední, přeci jen míst, která stojí za prozkoumání, je na tomto zeleném ostrově mnohem víc.

Další reporty z Irska naleznete v sekci Letecké výpravy:

Jirka N. (LKKV info), Jakub V., Jakub J., Ondra T. a Jana R.

Související odkazy:

Report z výpravy - další povídání o víkendové cestě do Irska od Ondry T.

Ryanair - webové stránky společnosti

Letiště Dublin - stránky letiště

Doprava v Dublinu - Dublin Bus a DART a AirCoach

Mapa Howthu