Se Sky Europe na slunný Jadran -

Dubrovník 2008

 

 

Po rozhodnutí, že cílem letošní výpravy bude perla Jadranu - historický Dubrovník, jsme po zkušenostech z loňska vyhledali už na podzim leteckou společnost, která bude tuto destinaci nalétávat; byla jí osvědčená Sky Europe se svými Boeingy B737-700 a začalo číhání na nejpříznivější ceny. Ty se objevily v rezervačním systému záhy po Novém roce a tak již 20. ledna byla provedena rezervace letenek s termínem odletu z PRG 30. srpna tam a 10. září zpátky.

V den odletu se odpoledne přesouváme na letiště Praha-Ruzyně, na check-inu si zamlouvám sedadlo A a těším se na krásné fotky chorvatského pobřeží během přiblížení na letiště Dubrovník. Náš Boeing B737-700 registrace OM-NGM se z předchozí tratě vrací na čas, po nastoupení na palubu nám však kapitán s omluvou oznamuje, že náš let bude zhruba o hodinu opožděn vzhledem k hustému provozu nad Rakouskem. Po jedné hodině skutečně zahajujeme pojíždění a úderem devatenácté hodiny vzlétáme z dráhy 06 LKPR. Let trval pouhých 63 minut, nicméně z focení jadranského pobřeží už bohužel nebylo nic; alespoň zážitek z přiblížení podél osvětleného pobřeží byl náplastí na mé zklamání.

Za základnu byl na doporučení Jirky N. zvolen penzion v letovisku Cavtat, stojící téměř přesně v ose dráhy asi tři kilometry od prahu RWY 12 letiště Dubrovník-Čilipi. V ceně ubytování byl i dovoz z/na letiště, což vzhledem k absenci veřejné dopravy (kromě drahých taxíků) bylo rozhodujícím při jeho volbě. Ta pak v reálu neměla daleko k ideálu.......... Sladké nicnedělání na plážích, snídaně na balkóně penzionu a večerní siesta při sklence červeného vína tamtéž, to vše bylo neustále zpestřováno nízkými průlety přistávajících letadel, zkrátka super!!

Hlavním cílem naší výpravy byl průzkum Dubrovníku, jenž byl vzdálen od Cavtatu cca 10 kilometrů vzdušnou čarou. K dopravě bylo možno zvolit mezi autobusy nebo lodí, či spíše lodičkou. Obojí způsob dopravy měl frekvenci jízd zhruba jednou za hodinu, autobusy však jezdily dlouho přes půlnoc. Město jsme navštívili celkem třikrát a zejména historický Old town jsme podrobili velmi zevrubnému zkoumání. Přestože bylo nedávnými válečnými událostmi značně poškozeno, dnes jsou všechny škody beze stopy opraveny.

Procházky uzounkými uličkami starého města, absolvování pěšího okruhu po hradbách města odkud jsou nádherné výhledy na město i na okolní moře a přístav, jakož i večeře v útulné hospůdce s následným nočním průzkumem města jsou vskutku nazapomenutelnými zážitky. Ve všech průvodcích avizovaná možnost koupání přímo za hradbami nás vzhledem k panujícím vedrům rovněž velice lákala, ovšem pouze do chvíle, kdy jsme zjistili, čemu všemu se v Chorvatsku říká PLÁŽ; viz. osmnáctý obrázek v tomto bloku...........

     

Letiště Dubrovnik-Čilipi (LDDU/DBV) je vybudováno na pobřežních útesech, zhruba tři kilometry od pobřeží. Jeho nadmořská výška (ELEV) je však překvapivě celých 161 metrů, s jednou RWY o rozměrech 3300x45 metrů ve směru 12/30; dráha i stojánky jsou bohužel pečlivě ukryty před zvídavými pohledy i objektivy spotterských fotoaparátů bujnou vegetací v okolí letiště. Úbočí hor na severní straně letiště skýtá sice nádherný výhled na celou plochu, je však poměrně daleko a hlavně po celý den proti ostrému jadranskému slunci. Provoz tvoří rozmanitá směsice linkových, charterových a privátních letů (v sezóně průměrně přes 100 pohybů za den) z celé Evropy, třešničkou na dortu však byl zcela výjímečný charter společnosti JAL, jenž svými Jumby uskutečnila, podobně jako do Prahy, pouhé tři lety z Japonska. Jeden z nich měl dorazit v průběhu mého pobytu (v pátek 5. září v 16:25 místního času) a tak se stalo otázkou spotterské cti, tento přílet fotograficky zdokumentovat. Díky přesným informacím Jirky N. z domovské báze jsem měl necelý půlden na vyhledání místa pro focení (jak se později ukázalo, jediného možného) a zaujetí pozice vedle přibližovací světelné řady RWY 12. Velice ostrý jihovýchodní vítr jednak usnadnil přežití v 32 stupňovém vedru, jednak zaručoval, že všechny lety budou směrovány právě na dráhu 12. Jak vidno z přiložených fotek, vše se zdařilo; letoun Boeing B747-446 reg. JA8079 se po letu z letiště Tokyo-Narita objevil v mém zorném poli neuvěřitelné 4 minuty před plánovaným příletem..............

Jedním z cílů jenž jsem chtěl prozkoumat, bylo letiště Tivat v sousední republice Černá Hora, což se podle mapy jevilo, jako velice banální záležitost. Z nejjižnější výspy chorvatkého pobřeží jsme od něj byli vzdáleni nějakých 40 kilometrů vzdušnou čarou, ta ovšem vedla přes moře. Zbývalo objet vypůjčeným autíčkem po souši zátoku Boky Kotorské, z historie známé coby základna válečného loďstva rakousko-uherské monarchie a tak jsme vyrazili. Dostatečným varováním měl být už přejezd hranice mezi Chorvatskem a Černou Horou, kde panuje režim, který nebyl ani na železné oponě v časech nedávno minulých. V samotné zátoce nebylo po námořnictvu Jeho Veličenstva císaře ani památky, jinak se tam ale od doby mocnářství mnoho nezměnilo. Úzká klikatá silnička dovolovala průměrnou rychlost tak 35 km/hod, dopravní značení veškeré žádné a tak jedinou jistotou bylo slunce neodvratně mířící k západnímu obzoru. Po ujetí více jak 100 kilometrů svůj záměr smutně opuštíme a neznámo kde obracíme na zpáteční cestu - dokud tam nějaká je. Nutno podotknout, že nám zůstal utajen trajekt, který jezdí odkudsi do Kotoru, což by naší situaci pravděpodobně vyřešilo. Příště musím navigační přípravě věnovat více času...........

Zpestřením posledního dne pobytu byl ostrý zásah hasičských letadel - hořel porost na odlehlé straně pobřežních hor, jejichž hřeben dosahuje v tomto místě cca 900 metrů n.m. Dvojice osvědčených turbovrtulových amfíbií Canadair CL-415 se objevila nad cavtatským zálivem zrána, po noci plné hustého štiplavého kouře. Po jednom propagačním shozu vody, pravděpodobně aby dala všem jasně najevo, kdo tady bude v příštích hodinách mít přednost, začal úžasný kolotoč. Jedna runda sestávající z nabrání vody (cca 6140 litrů během 12 sekund) při pojíždění po hladině moře, nastoupání do již zmíněné výšky, shození vody na požár za hřebenem a sestup pro další vodu netrvala tomuto párečku déle, než deset minut. Okolo čtrnácté odpolední, po jedné přestávce na dotankování paliva, byl problém vyřešen. Jelikož celá akce probíhala v sestupovém koridoru pro RWY 12, byl ostatní provoz směrován celý den na dráhu 30 bez ohledu na vítr.

Na zpáteční cestu se vydáváme před šestou hodinou ranní, kdy nás majitelka penzionu osobně odváží na letiště. Do odletu zbývá po odbavení ještě něco málo času k prohlídce terminálů, které jsou neustále ve výstavbě, ten nový odletový těsně před uvedením do provozu. Velkoryse dimenzovaná odbavovací plocha pro minimálně 15 letadel střední kategorie byla po ránu obsazena pouze několika bízjety a hodinu před plánovaným odletem na ní dorazil i "náš" Boeing B737-700 registrace OM-NGG aby nás dopravil do Prahy. S nepatrným zpožděním vzlétáme z RWY 12 a pravou zatáčkou nabíráme kurz na sever, loučíme se pohledem s Dubrovníkem a stoupáme do letové hladiny. Po klidném letu, trvajícím tentokrát 1:20 hod. dosedáme na dráhu 24 ruzyňského letiště a přesun autobusem do Karlových Varů završuje další úspěšnou dovolenko-spotterskou výpravu..........

 

Nyní nezbývá, nežli se těšit na další leteckou expedici v roce 2009; kam a s kým je ještě ve hvězdách.

Další reporty naleznete v sekci Letecké výpravy

 

Fotil a zpracoval: Jarda Blažek, LKKV.info 2008