S Travel Servisem (Smart Wings) do Říma;
jarní víkend v italské metropoli
20. - 22. března 2010

Po krachu letecké společnosti Sky Europe Airlines na konci srpna loňského roku začaly SmartWings - nízkonákladová aerolinka spadající pod Travel Service - opět ožívat. Oproti předchozím zimním obdobím, kdy SmartWings de facto nelétaly, se v rezervačním systému objevily lety do Paříže a Říma, a protože se do obou z těchto destinací dalo v mnoha termínech dopravit za velmi solidní cenu (Paříž za cca 1150 Kč, Řím za cca 900 Kč), nedalo se této nabídky nevyužít. Inu, volba padla na Řím o posledním víkendu zimního letového řádu, na který ještě letenky za výše uvedenou cenu byly k dispozici.

O tom, že se volba létat zmíněné linky i v zimě stala správnou, svědčil i fakt, že byla do Říma i Paříže většinou posílána větší letadla mateřské společnosti Travel Service, a tak jsme se i my těšili na Boeingy 737 verze 800.

Z Karlových Varů jsme k odletu do Itálie vyrazili opět jednou ze sobotních ranních autobusových linek společnosti Student agency. Počasí bylo oproti předchozí výpravě do Ženevy už mnohem příznivější, a tak náš žlutý spoj stanul na ruzyňském letišti přesně podle jízdního řádu.

Na přepážkách 258 a 259 byl krátce po 9. hodině ranní zahájen check-in letu na římské letiště Fiumicino. Ten proběhl během několika málo minut. Kamarádovi Pavlovi patří v té souvislosti velký dík za seating. Čas zbývající do odletu byl i tentokrát vyplněn malou svačinkou, prohlídkou muzea spotřebičů, pozorováním dopoledního provozu a prohlídkou duty free shopů a setkáním s kamarádem Ondrou, který toho dopoledne odlétal s Wizz Airem na víkend do Benátek.

O pár minut dříve dorazil z pařížské linky později do Říma pokračující Boeing 737-800 OK-TVC Travel Servisu, létající toho času v hybridním TVS - O2 zbarvení. Letoun právě procházel částečnou změnou livery. Místo polepů společnosti Telefónica o2, které po 3 roky na svém trupu nosil, byl již opatřen znaky společnosti Travel Service. Jen bubliny na jeho zadní části spojitost s o2 připomínající ještě zůstaly. Během následujícího týdne však i ty z letounu zmizely a celý modrý aeroplán s polepy TVS navíc obdržel maďarskou registraci HA-LKE. Přes léto je s ním počítáno na lety u dceřiné společnosti Travel Service Kft. v Budapešti.

Boarding letu QS 1010 do Říma byl zahájen 30 minut před odletem, během kterých se modrý Boeing zaplnil téměř do posledního místa. Úctyhodné. Krátce po 11. hodině se "TVCčko" s posádkou kapitána Říhy vydalo od gatu D1 k prahu dráhy 24, ze které bez okolků vzlétlo a zamířilo na jih. Kapitán byl skoupý na slovo, airshow k dispozici nebyla, byť jí je i tento letoun vybaven a oblačnost byla natolik kupovitá, že se z průběhu letu nedalo odhadnout zhola nic. Tak jsme si alespoň pročítali nejnovější palubní magazín a přikusovali šunkovou bagetku, která je u SmartWings s jedním nealko nápojem podávána zdarma v ceně letenky. Na letech této nízkonákladovky je navíc k dispozici i Sky bistro s velmi luxusními cenami (Cola, voda za 1E, víno za 2E, oříšky a chipsy za 0,5E atd.). Zvolili jsme víno červené a připili si nejen na další společnou výpravu, ale i 30. let našeho kamaráda Kuby.

Po hodině a deseti minutách zahájila posádka přiblížení k římskému letišti, na jehož dráhu 16L letoun velmi měkce usadila ve 12:44 hod. místního času. Následovalo vskutku dlouhé pojíždění a díky drobné chybce v závěru ještě jeden kroužek navíc před zamířením ke správné stojánce. Řím nás přivítal zataženou oblohou a teplotou kolem 16 st. Opustili jsme modrý Boeing a na palubě autobusu zamířili k příletové části terminálu. Téměř 45 minut pak trvalo čekání na dodávku bagáže neklamně značící, že jsme v Itálii. Následoval přesun na stanici vlaků, nákup jízdenky za 5,50 EUR na regionální spoj FR1 ( k dispozici je též Leonardo Express na stanici Termini za 11 EUR) a před odjezdem i nákup městské jízdenky na 3 dny za 11 EUR v trafice opodál.

Mírně zpožděný vlak opustil Fiumicino ve čtvrt na 3 odpoledne a my na jeho palubě doputovali po cca 30 minutách na stanici Ostiense. Tady se naše do té doby sedmičlenná výprava rozdělila. Část zamířila vyhledat místní pyramidu, naše sestava pokračovala v cestě do hotelu. Ten se nacházel poblíž stanice metra "A" Cornelia. Nejprve jsme se tedy "Bčkem" přemístili na stanici Termini a odtud pak druhou římskou trasou metra (víc jich není) na stanici u našeho hotelu. Přestože vzdálenost hotelu od metra činila sotva 500 m, bloudili jsme vcelku dlouho a dopomoci k němu nám musel i recepční jednoho hotelu v okolí. I to se někdy stává. Cíl byl však nakonec dosažen a my se něco po 16. hodině ubytovali ve vskutku pěkném hotelu B and H Waldorf. Pro návštěvu Říma můžeme tento hotel i díky poloze a ceně vřele doporučit. Jedná se opravdu o velmi pěkné ubytování.

Po krátké siestě jsme opět zamířili ke stanici metra. Tentokrát nám trvala už jen pět minut. Prvním cílem římské prohlídky se staly Španělské schody a tudíž stanice metra Spagna. K posezení na i v tomto čase prakticky plných schodech jsme si pořídili italskou zmrzlinu a na chvilku se také vžili do role pozorujících místní ruch a elegantní Italky. Po letmém průzkumu kostela Trinitá dei Monti a fontány Fontana della Barcaccia následovala večerní procházka úzkými uličkami centra až k Fontáně di Trevi. Monstrózní dílo je ve tmě snad ještě krásnější než za světla, jak jsme ho viděli při první návštěvě Říma v roce 2008. Vůbec atmosféra a nádech měl teď Řím úplně jiný, než tomu bylo prve, snad tomu dopomohlo i menší množství turistů v tuto předjarní dobu v Římě pobývajících.

Poblíž fontány nás ještě upoutala předváděná pantomima, a pak již nastal čas něco malého zakousnout. Kousek od fontány se na Via d. Muratte nachází pizzerie, jejíž výloha dává tušit, že tady připravované pizzy opravdu stojí za to. Okusili jsme a museli dát za pravdu. Výborná. Po posilnění jsme ještě za pomoci místního "krtka" přeskočili k nejvýznamnějšímu symbolu Říma - Colosseu. To kromě všudypřítomných prodavačů všemožných cetek obklopovaly také zábrany dávající tušit, že se tu bude konat asi nějaká velká událost. Následující den tuto domněnku potvrdil, celé město bylo obleženo běžci římského maratonu.

Před 8. hodinou ráno jsme vyrazili na snídani. Hned po příchodu do restaurace bylo jasné, že se tato snídaně zařadí mezi ty nejlepší, které jsme kdy na našich cestách měli. Vskutku skvostný výběr. Pak již nastal čas vyrazit opět na prohlídku římských pamětihodností, i když vlastně přesunu do jiného státu - městského státu. Čtyři zastávky metrem, pár kroků a Vatikán byl dosažen. Náměstí sv. Petra zelo nezvykle prázdnotou, lidí se zde toho ráno pohybovalo vskutku minimálně. A tak bez zdlouhavého čekání a front jsme za pár minut stáli u výtahu zkracující cestu na nejvyšší bod chrámu sv. Petra. Oblačnost se začala protrhávat a na pár minut na vatikánské náměstí zasvítily i sluneční paprsky. I na samotném vrcholu baziliky se výhledem kochalo nezvykle málo návštěvníků. Kochali jsme se také, výhled na Řím vč. nedaleko vzdáleného Andělského hradu je opravdu úžasný.

I při našem odchodu z Vatikánu vládla v jeho blízkém okolí poklidná atmosféra. Snad až na přilehlou komunikaci. Ale ani tady nebyl toho rána obvyklý provoz. Automobily a vyhlídkové autobusy vystřídali, jak už bylo výše uvedeno, maratónští běžci.

Další zastávkou římské prohlídky se stal opodál vystavěný Andělský hrad a po přechodu Tiberu (Tibery) i Piazza Navona. Toto náměstí - původně Domitianův stadion z 1. století - je dnes zaplněno kreslíři karikatur, polykači ohně, hudebními umělci, třemi fontánami, z nichž ta nejznámější - Fontana dei Fiumi (fontána čtyř řek) zrovna procházela rekonstrukcí - a mnoha restauracemi a kavárničkami. Poseděli jsme v jedné z nich a vychutnali si nejen atmosféru tohoto místa, ale i vynikajícího kapučina.

Kroky nás pak římskými ulicemi bez aut zavedly k chrámu, který je údajně nejvelkolepějším svědectvím antického stavitelství v Římě - Pantheonu. Jeho kupole o průměru 43,3 metru je největší na světě.

Zamířili jsme na Via del Corso a po ní na Piazza di Venezia, jemuž dominuje v roce 1885 vystavěný památník Viktora Emanuela II., který v roce 1870 sjednotil Itálii. I v jeho okolí se toho dne místo aut vyskytovalo množství maratónských běžců. Průchod ke Collosseu byl umožněn od Trajánova sloupu pouze podél bývalé tržnice a pak bočními uličkami. Od Collossea jsme ještě zajeli prozkoumat dvě stanice vzdálenou pyramidu, a pak se rozhodli pro prohlídku Piazza del Popolo s kostely Santa Maria dei Miracoli a Santa Maria in Montesanto a majestátním Obelisco Flaminio. Zapluli jsme na terasu jedné z hospůdek nacházejících se v bočních uličkách za náměstím. Jaké však bylo naše překvapení, když se po slabé hodince nedalo přes náměstí Piazza del Popolo ani projít. Davy lidí včetně stále přicházejících a všichni v rukou bublifuky. O jakou událost že tu šlo se nám nepodařilo zjistit.

Po pozdní siestě zbyl ještě čas na krátkou procházku a pořízení pár večerních fotek Říma. A samozřejmě italská zmrzlina nemohla chybět. Svou atmosféru mělo i posezení, pro některé poležení na lvu, na Piazza del Popolo za linoucích se tónů ze saxofonu přítomného hudebníka.

V pondělí ráno jsme nespěchali. V klidu pojedli opět vynikající snídani a kolem 10. hodiny se vydali na cestu na letiště. Dorazili jsme krátce před polednem a těsně před příchodem početné skupiny italských turistů absolvovali check-in. I tentokrát bylo všechno bezvadně připraveno - Pavlovi ještě jedno poděkování.

Zbýval čas na pozorování letového provozu, konzumaci kapučina a prohlídku shopů. O přibližně 75 minut později dorazil na Fiumicino Boeing 737-800 reg. OK-TVK, který Travel Service zařadil do své flotily v loňském roce. Dřívé létal u dnes již neexistující španělské Futury.

Boarding probíhal ala Italia. Nejprve nebyly k nalezení busy, poté se zrovna nenamáhali nakladači uspěchat nakládku zavazadel, a tak Boeing pobyl na římském letišti přibližně 90 minut. Tedy téměř 2 hodiny zpožděný se pak z dráhy 25 vydal k české metropoli. I tentokrát seděl na levém sedadle ve směru letu kapitán Říha a i tentokrát byl skoupý na slovo. K dispozici však cestujícím sloužila airshow.

Na dráhu 06 LKPR dosedlo "TVKčko" pět minut po páté hodině odpolední. Bleskurychlé vyložení zavazadel nám pak umožnilo stihnout o 25 minut později spoj Student Agency do Karlových Varů.

Jarní výprava do Říma rozhodně stála za to. Oproti předcházející pozdně letní z r. 2008 bylo pravda více oblačnosti, chladněji, ale za to mnohem méně turistů. Samotný Řím určitě stojí za prohlídku a jedna návštěva na vstřebání jeho krás určitě nestačí.

Do Říma je nyní možné cestovat pouze na letiště Fiumicino se společnostmi ČSA, Wizz Air a Smart Wings (by Travel Service), z nichž poslední jmenovaná vychází jednoznačně nejlevněji. V základní ceně letenky je navíc zahrnutý lehký snack, nealko nápoj a odbavené zavazadlo do 20 kg hmotnosti.

Jirka N., LKKV.info, Kuba J., Vláďa J.

Reportáže z předchozích výprav naleznete v sekci Letecké výpravy

Související odkazy:

Travel Service - stránky letecké společnosti

Smart Wings - stránky letecké společnosti

Hotel Waldorf - stránky našeho hotelu

Fiumicino Airport - stránky jednoho z letišť v Římě

Metro v Římě - plánek římského metra