Výprava na ostrov věčného jara
Madeira - Portugalsko

23. - 27. ledna 2008

Na Madeiru - ostrov věčného jara, jsme toužili podniknout výpravu už hodně dlouho. Jediné přímé letecké spojení mezi ČR a tímto portugalským ostrovem nabízel v poslední době pouze Travel Service, který operoval pravidelné noční chartery z neděle na pondělí. Další alternativou pak byly lety společností Air Berlin nebo Condor, např. z německého Norimberku, Lipska ... . Týdenní výprava plánovaná na začátek jara nebo konec léta začala pomalu dostávat jasnější kontury - EasyJet však nakonec totálně zamíchal kartami.

V polovině ledna odstartoval EasyJet několikadenní bezkonkurenční akci letenek na lety v druhé polovině tohoto měsíce. One-way letenka z/do jakéhokoliv města ve Velké Británii stála bezmála 350 Kč vč. letištních tax (bez poplatku za odbavené zavazadlo).

A tak se Londýn/Stansted, který jsem při své poslední návštěvě cestou do norského Bergenu tolik proklínal, stal během několika minut přestupním letištěm na naší cestě do ráje jménem Madeira. Letenka po trase Praha/Ruzyně - Londýn/Stansted - Funchal/Madeira - Londýn/Stansted - Praha/Ruzyně vyšla včetně všech poplatků zahrnující odbavená zavazadla na rovné 2000 Kč. Takovou nabídku nešlo odmítnout ani v případě, že bylo na zpáteční cestě nutné pobýt několik nočních hodin na londýnském Stanstedu.

Po bookingu letenek následovala rezervace zatím nejluxusnějšího hotelu, ve kterém jsme kdy v rámci našich výprav pobývali - 4* hotelu Estalagem do Mar. Nocleh zde vycházel na 15 EUR/os. Cena zahrnovala opět všechny poplatky, bufetovou snídani, pronájem tenisového kurtu, vnitřní a venkovní bazén, jacuzzi, saunu ... - naprosto neuvěřitelné.

Poslední rezervace směřovala ke společnosti AVIS, od které jsme si pronajali nejnovější Renault Clio, kterému jsme pak v podmínkách ostrova dali řádně zabrat.

Ve středu 23. ledna jsme se po půl 9. sešli na T1 LKPR a absolvovali tradiční v mnoha reportech popsanou proceduru, jejímž zakončením byl tentokrát nástup do Airbusu A319 (G-EZAL) EasyJetu z gatu B4. Na Stansted toho dopoledne letem U2 3064 odlétajícím z Ruzyně v 10:50 (v našem případě v 10:40) mířilo odhadem 60 pax. Každý z nás měl tedy celou trojsedačku pro sebe a užívali jsme si cestu první ze čtyř 319ek.

K naší radosti jsme do Londýna dorazili o půl hodiny dříve a měli tak dostatek času na check-in letu do portugalského Funchalu. Zhruba 30 min. před odletem vstoupila do Airbusu A319 (G-EZAF), který měl "na starosti" středeční let na Madeiru, posádka a po pár minutách byl zahájen opět klasický fázovaný Easy-boarding (Speedy boarding, rodiny s dětmi a cestující vyžadující asistenci, cestující v nástupní skupině "A" a poté ve skupině "B"). Více skupin nebylo, neboť do FNC mířilo + - 100 cestujících. Překvapilo nás, kolik lidí je ochotných připlácet za tzv. Speedy boarding a pak po nástupu do letadla obsadit neexitovou řadu :-)

My jsme v klidu nastoupili v rámci skupiny "B" - vybrali si pěkná místa v přední levé časti letadla, vyblokovali prostřední sedačku a "business" let do Funchalu, který byl prozatím naším nejdelším, mohl začít. Take-off proběhl ve 13:50. Cesta vedla podél francouzského pobřeží, přes španělský Asturias, Santiago až na Madeiru. Pár desítek minut před přistáním jsem se urychleně přesunul do jediné volné trojky na pravém boku. Byť za našeho přiblížení zahalovalo ostrov mnoho mraků a špinavější okénko jsem snad ještě neviděl, byl pohled na letiště a "kolonádu" až 80 m vysokých sloupů nesoucích část dráhy při okruhu a přiblížení na RWY 05 fascinující. Tohle letiště opravdu patří k těm nejkrásnějším. Anglický pár sedící v řadě před se mírně orosil a začal si rozprávět cosi o tom, že jsme se na RWY netrefili. Pak ale následovala prudká pravotočivá zatáčka, při které mnozí lapali po dechu vidouc pravé křídlo "lízající" hladinu oceánu, srovnání do osy a přistání na RWY 05. Byl to krásný pocit dostat se konečně na ostrov, který jsme tak dlouho toužili poznat.

Na apronu postávaly jen Airbus A320 a British Aerospace ATP společnosti Sata pendlující na sousední ostrov Porto Santo. Pořídili jsme rychlý snímek našeho EasyJetu a zamířili pro bagáž. Pak naše cesta směřovala k přepážce AVISu a na parkoviště pro stříbrného Renaulta. O půl sedmé večer jsme za denního světla opouštěli letiště a vyráželi po Via Expresso - dálnici protkané tunely na jižním pobřeží ostrova. Minuli jsme Funchal a pokračovali až k městečku Ribeira Brava, kde jsme odbočili na silnici I. třídy, která nás dovedla až na severní pobřeží do městečka Sao Vicente, kde se nacházel náš hotel.

Dorazili jsme už za tmy, ubytovali se a vyrazili na mimochodem moc dobré madeirské točené - pivo Coral. Naplánovali jsme čtvrteční okruh a zalehli.

Při konzumaci výborné bufetové snídaně začalo svítat, bylo 8 hodin. Pojedli jsme, sbalili nejdůležitější věci a vyrazili s naším Cliem na východ po severním pobřeží směrem na Santanu. Cesta trvalo dlouho, často jsme stavěli, pozorovali a fotili tu nádheru. A pak si zas užívali na útesových vskutku "širokých" silničkách. Vyzkoušeli jsme pár cest se sklonem snad 60%, navštívili market, který se nám připletl do cesty a nakoupili něco k obědu, prohlédli si místní všudypřítomný "plevel" zvaný Strelicie :-) a pozorovali odstraňování spadlého stromu, který nám znemožnil průjezd snad 3 minuty před naším příjezdem k tomuto místu.

Dorazili jsme do Santany, kde nás hned místní pracanti poučili, že na madeirských kanálech se bez ohledu na značky nesmí stát, co kdyby jej potřebovali otevřít. Inu zaparkovali jsme jinde a vydali se na prohlídku hlavní uličky. Pak již naše cesta směřovala do Faialu a Ribeira Fria. Nechali jsme Clio vydechnout a zamířili po svých na jednu z nejznámějších madeirských vyhlídek - balkón - Balcoes. Tady jsme na vlastní oči viděli, jak rychle se na Madeiře mění počasí, stačilo pouhých 5 minut. Místní opeřenci s námi ochutnali z marketu přinesené párky a po necelé hodině jsme se vydali na zpáteční 1,5 km dlouhou cestu k autu. Jak už to tak v lednu bývá, dali jsme si v jednou z ribeirských krámků zmrzlinu a navštívili ještě místní pstruží farmu. Některé kousky byly opravdu kapitální. - A kapradí nad farmou taky - kdo to kdy viděl, třímetrové kapradí.

Byl čas nasednout do auta a vyrazit do hor. Posledním cílem dnešní cesty po ostrově byl vrchol Pico Areeiro ležící ve výšce 1818 m. n. m. - Bylo krásně, v horách pravda chladněji, ale slunce svítilo, co mohlo. Neodolali jsme alespoň kilometrové cestě na jednu z dalších vyhlídek po cestě směřující na nejvyšší vrchol Madeiry - Pico Ruivo. Po návratu už následovala cesta zpět do hotelu. Dorazili jsme těsně před setměním.

Byl čas večeře, dýmky míru - tedy doutníku na liduprázdné pláži za šumu oceánu, madeirského točeného Coralu, bazénu, sauny a vířivky - taky liduprázdné. Následoval plán pátečního okruhu a dobrou noc.

Páteční ráno bylo de facto identické se čtvrtečním, jen obloha byla zbarvená do modra už v tuto dobu. Hotel jsme na čtyřech kolech opouštěli opět o deváté ranní - tentokrát na západ. Kousek za Sao Vicente začíná tzv. "soutunelí" - 14 tunelů různých délek na úseku 16 km, zkrátka podtunelováno. Na útesu však zůstala zachována stará, nyní již jednosměrná cesta, která je v době dešťů, zvýšeného nebezpečí pádu kamenů a sesuvu půdy uzavřena. V době našeho pobytu však byla až na jeden úsek, který bylo nutné absolvovat novým 4 km tunelem, otevřena. Mnoho cedulí upozorňuje na výše uvedené nástrahy, ale touha po dobrodružství nám kázala tudy jet. Udělali jsme moc dobře. Byla to jedna z nejkrásnějších cest, kterou jsme na Madeiře projeli. Vyzkoušeli jsme si v mnoha průvodcích zmiňovanou "automyčku", o kterou se starají vodopády dopadající přímo na vozovku, mnoho tunelů a nádherných pohledů z útesu na pobřeží. Cesta do Seixalu, Ribeiry de Janely a Porto Moniz trvala opravdu dlouho, stavěli jsme snad každých pět metrů :-)

Porto Moniz jsme prakticky jen projeli, alespoň krátkou prohlídku jsme plánovali až odpoledne při návratu. Pokračovali jsme na Fanal a náhorní plošinu Paul Da Serra. Cestou jsme se pozdravili s místní kravkou a býkem a svižně pokračovali nad průsmyk Encumeada. Tady jsme naopak mezi horami zpomalili a vychutnali si skvělou madeirskou kávu a jogurtový piškot. Po staré známe severo-jižní spojce naše cesta pokračovala do Ribeiry Bravy. V místním supermarketu jsme nakoupili pár dárků domů, mj. patnáctileté madeirské víno Sercial, což je zdejší nejsušší víno podávané zejména jako aperitiv, nebo vyhlášený madeirský bolo de mel, což je tmavý medový koláč s ořechy, který v chladničce vydrží prý až rok. Podél pobřeží přes Tabúu a Canhas jsme pokračovali opět do hor. Cesta to nebyla špatná, ale auty vyloženě přeplněná. Chvílemi jsme přemýšleli, kam před tím kamiónem, který se proti nám z kopce řítí, uhneme. - Naštěstí se to vždycky povedlo. Bylo fajn být zas na klidných horských silničkách. Zastavili jsme se ještě na planině poblíž Rabacalu a pak už sklesali do Porto Moniz. Hlavním turistickým lákadlem jsou místní přírodní bazény, vodní nádrže propojené umělými kanály. Bylo kolem 6. hodiny odpolední. Opustili jsme Porto Moniz a zmíněnou novou cestou plnou tunelů pelášili do Sao Vicente. Čekal nás alespoň malý test madeirské gastronomie. Po aperitivu jsme okusili jednu z místních polévek - Tomate E Cebola, tedy rajčatovou polévku s cibulí a volským okem. Rozhodně stojí za doporučení, je opravdu vynikající. Hlavním chodem byla místní ryba Espada (ač ryby nemusím, okusil jsem a zbytek večera se olizoval) a Espatada, tedy typický madeirský špíz s hovězím. Číšník nám pak přinesl ještě alkoholickou hádanku. Nepoznali jsme, a tak nám prozradil, že jsme právě dopili nápoj Poncha z třtinového rumu, citronové šťávy a medu. Když jsme trochu vytrávili, zašli jsme ještě do bazénu a vířivky, popili trochu vína a odebrali se na lože.

V sobotu se nám moc vstávat nechtělo. Bylo jasné, že jeden z nejkrásnějších ostrovů budeme muset zas opustit. Po poslední snídani jsme sbalili kufry a o deváté zamířili po zmíněné spojce na jižní pobřeží. První zastávkou byl 580 metrů vysoký útes Cabo Girao, následovala krátká návštěva Funchalu a trocha času zbyla i na spotting. Dotankovali jsme, rozloučili se s naším několikadenním společníkem, se kterým jsme po Madeiře najeli necelých 350 km a vstoupili do terminálu.

Jak už to tak na moderních mezinárodních letištích bývá, i tady jsme nalezli vyhlídkovou terasu. A když vyhlídkovou, tak samozřejmě až v nejvyšším patře. Na tento účel obrovská plocha se záhony plnými kvetoucích rostlin byla naším místem pobytu příštích pár hodin.

Bylo krásně, na slunci 27°C, a tak jsme se, jak už bývá v lednu běžné, opalovali. Provoz nebyl nic moc, ale i takový z mnoha letišť známý Air Berlin vypadal v madeirské scenérii úžasně.

Nadešel čas odbavení. Do Funchalu si pro nás opět přiletěl A319 (G-EZAF) a opět zhruba 100 pax s ním zamířilo na londýnské letiště Stansted. Vzlet z RWY 05 proběhl o cca 15 min. dříve, v Londýně už to znamenalo přistání v hodinovém předstihu.

Následovala dlouhá noc na londýnském letišti. Prohlíželi jsme fotky, psali chvíli report, pospávali, navštívili Duty Free Shopy - na Stanstedu otevírají ve 4 ráno a ve finále vstoupili na palubu posledního EasyJetu, tentokrát na letu U2 3063 do Prahy. Do seznamu letů jsme si mohli připsat registraci (G-EZAO).

Let byl až na finále poměrně klidný, letadlo poloprázdné. Posilnili jsme se kávou a konečně okusili Easy sendvič se slaninou - byl luxusní.

Pár minut před 10. hodinou ranní jsme dosedli na RWY 24 LKPR, při výstupu pozdravili Ondru S., dalšího účastníka EasyJetmánie na nedělním výletu na Stansted a zpět, vyzvedli zavazadla, rozloučili se a zamířili k domovu.

Výprava na Madeiru byla jednou z nejkrásnějších, kterou jsme zažili. Ostrov je to opravdu nádherný. Doba, ve které jsme se do místa vzdáleného bezmála 3500 km vydali, se později ukázala jako naprosto ideální. Turistů opravdové minimum (hotelu obsazena sotva 1/9), na okouzlujících místech rovněž liduprázdno, všude čisto a vše do detailu vyvedené. Teplota 22°C ve stínu byla navíc při putování po ostrově příjemná.

Kam se člověk na Madeiře podívá, tam jsou květy nebo zeleň. Za celou dobu pobytu jsme neviděli žádný hmyz. Madeira nás opravdu okouzlila a tak nezbývalo než souhlasně prohlásit, že se sem při nejbližší možné příležitosti opět vrátíme. Snad už na delší dobu, aby byl čas ostrov pořádně prozkoumat i po svých.

Další reporty naleznete v sekci Letecké výpravy

Jirka Nedoma, LKKV info

Související odkazy:

EasyJet - webové stránky společnosti

Madeira Airport - stránky letiště na ostrově Madeira

AVIS - stránky půjčovny, od které jsme si pronajali Renault Clio

Estalagem do Mar - hotel, který lze na Madeiře vřele doporučit