S TAP Portugal počtvrté na Madeiru
aneb prodloužené léto na ostrově věčného jara
+ letmý průzkum Lisabonu
Portugalsko
13. - 19. října 2010

Čtvrtá výprava na ostrov věčného jara byla tak trochu akcí typu "kulový blesk". Okolnosti tomu tak chtěly, že se počátkem října naskytla možnost na pár dnů odcestovat. Do užšího výběru destinací proniknul např. Egypt nebo Tunisko, po krátké úvaze a také s ohledem na luxusní ceny za ubytování i půjčení auta zvítězila Madeira. Snad i pro ty ceny ostatních částí zájezdu bylo možné investovat více do letenky. A protože se nám nechtělo na ostrov přesunovat organizovaně s CK a navíc jedním z Boeingů 737-500 Smart Wings, které v sezóně 2010 převážnou část letů z Prahy do Funchalu operovaly, zvolili jsme za prakticky stejnou cenu nabídku portugalského národního dopravce, což nám díky přestupu v portugalské metropoli při zpáteční cestě umožnilo ještě navíc její alespoň letmý průzkum.

Kvality společnosti TAP Portugal jsme ocenili již v rámci třetí madeirské výpravy v roce 2009, a tak bylo rozhodně nač se těšit. Nedostatkem u této letecké společnosti je však neposkytované online odbavení na lety z Prahy, tím spíše není možné si v rámci online check-inu vybrat požadované sedadlo. Na řadu tak přišlo pražské call centrum letecké společnosti, resp. společnosti, jež TAP Portugal v Česku zastupuje, přes které bylo možné sedadla zarezervovat. Online check-in a tisk palubenek se nakonec podařilo den před odletem úspěšně provést alespoň pro úsek Lisabon - Funchal.


Na ruzyňské letiště jsme dorazili necelé dvě hodiny před plánovaným odletem. Odbavovací přepážky letu do Lisabonu zely na straně cestujících prázdnotou, a tak odbavení vč. odevzdání zavazadel proběhlo velmi rychle. Check-in agent nám odbavil zavazadla až na Madeiru, ale zároveň sdělil, že pro návazný let z Lisabonu nelze poskytnout palubenky. Vzhledem k již úspěšně absolvovanému online odbavení na tento úsek provedenému předchozí den však nakonec nebylo nutné na portugalském letišti transferovou přepážku určenou pro jejich získání navštívit.

Zamířili jsme do tranzitního prostoru. TAP Portugal operoval námi vybraný let TP 531 mezi Prahou a Lisabonem ve středu 13. října jedním ze svých 19 Airbusů A319, letadlem reg. CS-TTC. Na pražskou Ruzyň dorazil Airbus podle letového řádu, a tak i boarding byl zahájen v dostatečném předstihu před plánovaným odletem.

Sotva ze třetiny zaplněný Airbus se ze stojánky vydal k prahu dráhy 06, odkud ve 14:47 hod. vzlétnul . Pár okamžiků po vzletu následovala ostrá levá zatáčka a stoupání do letové hladiny. I díky spoře obsazenému letadlu panovala na palubě poklidná atmosféra. Drobné turbulence se objevily až před samotným Lisabonem, kam letoun mířil přes Mnichov, Ženevu, Lyon, Toulouse, Pamplonu a Madrid rychlostí 835 km/h převážně ve výšce 11277 m za venkovní teploty - 53 °C.

Přibližně hodinu po startu servírovala posádka catering, zvláště červené víno mělo i tentokrát znamenitou chuť.

Airbus A 319 TAPu dosedl na runway 21 lisabonského letiště Portela v 16:48 hod. a zamířil na jednu ze stojánek poblíž terminálu 2. Do terminálu 1 určeného pro mezinárodní lety a vnitrostátní přílety přepravily cestující autobusy. Do odletu na Madeiru zbývala slabá hodina a půl, což však na průzkum hlavního nevelkého letištního terminálu úplně stačilo. Opět autobusem jsme se v tranzitním prostoru přesunuli na velmi skromný terminál 2 určený jen pro vnitrostátní odlety.

K podvečernímu letu TP 1639 do Funchalu přistavil TAP toho času svůj nejnovější Airbus A320 reg. CS-TNV dodaný v roce 2009. Oproti letu z Prahy byl tentokrát Airbus zaplněn prakticky do posledního místa. Převážnou část pasažérů tvořili Portugalci, na ostrov se přesunovalo i nemálo cestujících německé národnosti. Česko bylo v Airbusu zastoupeno snad jen námi.

Téměř přesně podle letového řádu se vydala "třistadvacítka" k prahu dráhy 03, odkud bezprostředně vzlétla a pár okamžiků po vzletu zamířila velkým pravým okruhem kolem Lisabonu nad Atlantik. Cestovní rychlostí 801 km/h za venkovní teploty - 47 °C plul Airbus se soumrakem k Madeiře, na jejíž dráhu 23 přistál už za tmy 18 minut po 20. hodině.

Naše zavazadla dorazila na pás mezi prvními, vypůjčení vozidla u osvědčeného Europcaru proběhlo rovněž bleskově, a tak jsme pár minut po deváté hodině večerní opustili letiště a jako už po třikrát odcestovali na naši madeirskou základnu na severním pobřeží, do Sao Vicente. Tzv. severojižní spojka ostrova procházela v té době po ničivých únorových záplavách a sesuvech půdy rozsáhlou rekonstrukcí, jinak však ale po této události nebylo na ostrově téměř ani památky. Před hotelem jsme stanuli přesně v 10 večer.

V rámci čtvrté madeirské výpravy jsme si kladli za cíl navštívit další nám doposud neznámá místa ostrova a nasát jejich atmosféru. Začali jsme na severozápadě a západě.

Den po příjezdu jsme hned po snídani vyrazili "tunelovkou" do Porto Moniz známého především bazény s mořskou vodou a vzápětí vystoupali do vesničky Santa. Oproti naší předchozí návštěvě v roce 2009, kdy nebylo vidět pomalu ani před auto, tu o 14. říjnovém dnu roku 2010 vládlo nádherné teplé a slunečné počasí. V Santě nacházející se pod rozcestím, ze kterého se dá dále pokračovat buď na Ponta do Pargo či náhorní plošinu Paul da Serra, je nejrušněji zřejmě ke konci srpna, kdy se tu koná věhlasný dobytčí trh. V době naší prohlídky tu vládla naprosto poklidná atmosféra typická pro nejřidčeji osídlenou oblast ostrova. A tak jsme si prohlédli místní kostelík a náměstí a pokračovali dále. Po krátkém zastavení u snad nejděsivější lanovky na ostrově v obci Achadas da Cruz již byla naším cílem zmíněná osada Ponta do Pargo. Na samotném nejzápadnějším výběžku Madeiry se kromě jedné z nepřeberného množství vyhlídek nachází taky vcelku zajímavé muzeum majáků, které se kdy na ostrově vyskytly či ještě vyskytují. Otevírací doba je patrná z jednoho ze snímků a za návštěvu určitě stojí.

Jen kousek nad majákem se tu nachází "chaloupka", jež je v některých průvodcích popisována jako čajovna. Čajů tu však nabízejí snad pouze dva druhy. Spíše kavárničkou bychom toto stavení nazvali. A kávu i dorty tu mají fakticky znamenité. Zastavení na tomto místě při cestě od majáku zpět na hlavní západní silniční tepnu (než budou dostavěny zbrusu nové tunely) v nás zanechalo jen pěkné dojmy. Cestou na jih jsme ještě zastavili v Prazeres, obci, jíž dominuje kostel Nossa Senhora do Neves. Nejrušněji tu prý bývá 15. srpna při slavnosti Panny Marie.

Pokračovali jsme po jižním pobřeží po vedlejší komunikaci nabízející návštěvníkům po sesuvech už jednu z mála zbývajících opravdových přírodních automyček. A některými řidiči je opravdu využívaná. Než si svá vozidla umyjí, nezbývá než chvilku počkat. Ale na to jsou tu všichni už zvyklí.

Dorazili jsme do Ribeiry Bravy a bez zastávky pokračovali do průsmyku Encumeada. Jsou-li hory nezahalené mraky, je dobré do nich vyrazit. Při posledním pobytu na Madeiře nás přesvědčily o tom, že mohou být i více než týden "neviditelné". Protože jsme ale ještě během dne chtěli stihnout prozkoumat samotné Sao Vicente, jehož centrum prošlo v minulém roce rekonstrukcí, zastavili jsme jen na krátko v samotném centru průsmyku a vzápětí sklesali do naší madeirské základny.

S čtvrtečním podvečerem nastal čas na průzkum severoostrovního městečka. Jeho centru dominují kostel Igreja de Sao Vicente ze 16. století a přiléhající secesní pavilón. V úzkých uličkách se nachází několik obchůdků vč. klasické samoobsluhy, prodejny s ovocem a zeleninou a bezprostředně u kostela nacházejícím se barem Estreil. Samozřejmostí jsou i bankomaty nebo lékař. Krátká pobřežní promenáda nabízí návštěvníkům několik restaurací nebo velmi oblíbené pekařství a cukrářství na úplném jejím konci.

Závěr čtvrtečního dne patřil už za tmy výstupu ke zvonici nacházející se přibližně 4 km od Sao Vicente ve směru na Ribeiru Bravu na kopci nad obcí Rosário. Výstup a především pobyt na vyvýšenině u věže vystavěné k poctě Panny Marie Fatimské působí zvlášť za větru a šustění větví před příchodem deště mysticky až strašidelně. Nicméně výhled odtud nejen na Sao Vicente stojí rozhodně za to.

Mohutné černé mraky a déšť na ostrov během noci skutečně dorazily. A protože ani ráno pršet nepřestalo, nezbývalo než vyrazit na jih. Ve většině případů je tu klima příznivější a teplejší než na severním pobřeží a i během říjnového pátku tomu tak alespoň v jeho počátku bylo. Naší první zastávkou se stala ve výšce 355 m. n. m. vyhlídka Pico dos Barcelos skýtající výhled na ostrovní metropoli Funchal. Prodejci tu ve stánkách nabízejí madeirské suvenýry, jak je na podobných místech na ostrově běžné, za rozhodně vyšší ceny než v některých kamenných obchodech ve městech.

Oblačnost a srážky se během pátečního dne nevyhnuly ani Funchalu, našemu dalšímu cíli. Vzhledem k tomu, že se ale v této části jednalo spíše o přeháňky a teplota vzduchu se pohybovala okolo 25 stupňů ve stínu, byly spíše příjemným občasným osvěžením. V rámci návštěvy největšího města Madeiry nechyběla ani tentokrát prohlídka např. tržnice Mercado dos Lavradores včetně rybího trhu, radničního náměstí nebo funchalského přístavu.

Brazilské Rio de Janeiro v madeirském podání se nachází pár kilometrů východně od Funchalu v Ponta do Garajau. Výběžku dominuje socha Krista, který tu byl prý vztyčen mnohem dříve než ten v Riu a podle něhož byl právě ten mnohem známější a větší v brazilském městě vytvořen. Pod výběžkem se nachází jedna z mnoha více či méně kamenitých madeirských pláží. K ní vede buď cesta plná serpentin nebo mnohem pohodlnější cesta jednou z madeirských lanovek. Zpáteční jízdenka v době našeho pobytu stála 2 EURa, vzhledem k počasí ke koupání a slunění úplně nevybízejícímu však toho dne cestující nepřepravovala.

Obloha se již dočista zatáhla i na jihu a ostrov zahalila nám z předchozí výpravy tak důvěrně známá mlha. A ta na Madeiře dokáže být ale opravdu hustá. Cestou zpět jsme se ještě nakrátko zastavili v "košíkářské" obci Camacha a pak se již přesunuli k relaxační části programu do hotelového areálu v naší severoostrovní základně.

Ani sobotní ráno nepřineslo v počasí žádnou změnu, nicméně prognóza dalšího vývoje byla příznivá. Po snídani jsme vyrazili na východ směrem na Santanu. Obav z průjezdu jednou ze snad nejnebezpečnějších hlavních komunikací na Madeiře, přibližně 2km dlouhé cesty mezi Ponta Delgadou nacházející se přibližně 7 km východně od Sao Vicente a Boaventurou, o které již zmínka padla v předchozích reportech z Madeiry, jsme se zbavili změnou trasy přes vrchol nad Ponta Delgadou. Silnice je tu mnohem příjemnější a ve standardní šířce. Jak jsme se již zmínili, severní pobřeží prochází na této straně změnou v podobě ražení dalších tunelů tzv. via expresso, jak je na ostrově značená rychlostní komunikace první třídy vedená převážně v tunelech. S označením via rapida se tu lze setkat jen na jižním pobřeží mezi obcemi Canical, Machico, Funchal a Ribeira Brava, mezi kterými vede komunikace dálničního typu.

Zastavili jsme v Arco de Sao Jorge na tradičním místě v místním baru a pokračovali do Santany. Přestože jsme tuto obec proslavenou především typickými madeirskými domky navštívili již několikrát, naprosto nám unikly nově postavené casas de colmo - typická santanská stavení přímo vedle radnice. V nich se tu nachází obchůdky s typickými madeirskými artikly, tkalcovská dílna nebo turistické infocentrum. Počasí se začalo zlepšovat a my za roztrhávání oblačnosti klesali do jednoho z nejstarších sídel na Madeiře, do městečka Porto da Cruz. I tady najdou návštěvníci pobřežní promenádu, malou pláž a bazény v lávě. Zdejší mlýn na zpracování cukrové třtiny zel v době našeho pobytu prázdnotou. Prý je ale ještě funkční, zejm. na jaře, kdy je tu v provozu i palírna a potencionálním zákazníkům nabízí pak přilehlý obchůdek k zakoupení pálenku nebo rum z cukrové třtiny. Zda je provoz skutečně zachován však na rozdíl od cukrovaru v Calhetě nemůžeme potvrdit.

Tunely nás dovedly na jižní pobřeží do Machica. To před pár lety získalo novou umělou písečnou pláž, ze které je na Madeiře jeden z nejlepších přístupů do oceánu. V jejím sousedství se nachází mnoho restaurací, bister a obchůdků. Byť jsou tu ceny opět díky turistům vyšší, např. typickou madeirskou tomatovou polévku s cibulí a zapuštěným vejcem tu servírují asi nejlepší na ostrově.

Cestou zpět na základnu jsme zahájili též spotterskou etapu na místním vskutku nádherném letišti. Za sobotního odpoledne se ukázaly např. Airbus A320 domácího TAPu, Dash 8-400 Sata Air Acores nebo B 737-800 Air Berlinu. V pozadí nečinně postával zřejmě největší a nejraritnější kousek na Madeiru létající, Boeing 767 společnosti Santa Barbara Airlines.

I k jeho fotografovaní jsme se vypravili po nedělní snídani. Nejprve jsme ale z dálnice mezi Ribeirou Bravou a Funchalem v místě odbočky na útes Cabo Girao sjeli na komunikaci vedoucí k cíli označeném "Elevador - Faja dos Padres". Domněnku, že se jedná o další z madeirských lanovek, nám pár minut poté, po dojezdu na samotný konec cesty, vyvrátili dva místní domorodci, kteří v jakési strojovně čekali na cosi, co lze snad nazvat jen a pouze "bílou krabicí". V tomto místě však ona "krabice" plnila velmi důležitou funkci výtahu k oceánu, na zemědělská políčka. Poté, co vskutku nevšední zdviž dorazila do horní stanice, učinili zmínění domorodci krok přes přibližně půl metrovou propast a stanuli v onom "elevadoru", který je posléze dopravil dolů k oceánu. Podívaná byla u konce a my zahájili přesun k místnímu airportu. Na vyhlášené madeirské letištní terase pobývalo nezvykle mnoho návštěvníků. Jak se později ukázalo, mnoho rodin přišlo vyprovodit své blízké na transatlantickou cestu do venezuelského Caracasu. Zvláště za pojíždění letadla a jeho startu byly projevy známých a příbuzných cestujících velmi emotivní. Po startu letounu SBA se plocha vyprázdnila a my ještě pár dalších desítek minut pozorovali nedělní předpolední ostrovní letecký provoz.

Nedělní odpoledne patřilo prohlídce již prozkoumaných i dosud neznámých míst jihozápadního pobřeží Madeiry. Zastávkou první byla Camara de Lobos. Ve městě, jež čerpá především z přítomnosti Winstona Churchilla v roce 1950, jsme tentokrát nejprve zamířili na hlavní náměstí Largo da Republica, odkud se návštěvníkům mj. naskýtá pohled na útes Cabo Girao. Nechyběla prohlídka jižní promenády, čtvrti Ilhéu s místními rybáři hrajícími v "nelovné" době karty, či přístavu s tradičními dřevěnými loďkami.

Poznávaní jihozápadní části ostrova zahrnovalo i pár minut pobytu v turistickém městečku Calheta. Posloužilo nám k malému posilnění i k prohlídce jedné z posledních již zmíněných madeirských palíren cukrové třtiny. Fábrica de Aguardente se nachází kousek nad západním koncem pobřežní promenády, k níž přiléhá také jedna z mála umělých písečných pláží ostrova věčného jara. Zejména na jaře je prý v místní palírně velmi "živo". Pálenku je pak možné zakoupit v malé přiléhající prodejně.

Průzkumu tentokrát neunikla ani dosud turismem prakticky nepoznamenaná vesnička Jardim do Mar. Za vidění rozhodně stojí místní náměstí s kostelem Nossa Senhora do Rosário, který je prý kopií chrámu Notre Dame v Paříži. Prohlídku rybářských domků, pobřežní promenádu, na jejímž východním konci stojí malá restaurace s vyvýšenou plošinou lze vřele doporučit. Pro koupele chtivé je tu také poměrně snadný přístup do Atlantiku. Pláž má Jardim do Mar malou a kamenitou, ke vstupu do oceánu slouží kamenné molo.

"Konec světa", jak je někdy přezdíváno vesničce Paúl do Mar, se stala naší poslední zastávkou na cestě po dosud neobjevených madeirských zákoutích. Přístav a ospalá nálada plně charakterizuje tuto část ostrova, která se do nedávného tunelového propojení se sousední vesničkou Jardim do Mar dala za konec světa opravdu bez nadsázky považovat.

Pondělí patří na Madeiře z hlediska hustoty leteckého provozu dlouhodobě k nejletečtějším dnům. Ostrov zalitý modrou oblohou a velmi příjemnou teplotou kolem 26 °C vybízel sice také např. ke slunění, spotting však dostal přednost a i na slunění nakonec také došlo. Letištní terasa poskytne své i těm po "bronzu" prahnoucím. Průřez pondělním přespoledním provozem madeirského mezinárodního letiště zachycují následující snímky.

Z pondělního dne zbývala již jen krátká zastávka na pláži v Machicu, a protože počasí vcelku přálo i ve vyšších polohách, zavítali jsme v podvečer ještě na chvilku do hor.

Nastal den odletu. Pro cestu do Lisabonu jsme zvolili let společnosti TAP Portugal operovaný letitým Fokkerem 100 spolupracující letecké společnosti Portugalia. Opravdu ten nejstarší letoun ze šesti kousků tohoto typu, jež u Portugalie létají, zajišťoval náš let do portugalské metropole. Přesně podle letového řádu opustil téměř do posledního místa zaplněný Fokker z dráhy 05 Madeiru. Let na pevninskou Evropu probíhal cestovní rychlostí 860 km/h ve výšce 10600 m. Vskutku pěkným zážitkem bylo samotné přiblížení na dráhu 03 lisabonského letiště Portela.

Do odletu do Prahy zbývaly přibližně 4 hodiny, a tak jsme se rozhodli zavítat alespoň na pár desítek minut do centra metropole. K cestě do města je nejvhodnější použít tzv. Aerobus. Lístky prodává přímo řidič, v době naší jízdy stály 3,50 EUR a platí po celý den na všechny lisabonské dopravní prostředky společnosti Carris včetně snad všemi turistickými průvodci doporučované tramvajové linky č. 28 a lanovek.

Krátký časový úsek v Lisabonu nám umožnil prozkoumat náměstí Rossio s pomníkem Pedra IV., Teatro Nacional Dona Maria II, samostatně stojící stoletý výtah Elevador Santa Justa, tepnu Rua Augusta nebo náměstí Praca do Comércio, kde se v minulosti mj. konaly např. býčí zápasy. Velkolepý je též přilehlý Arco Triunfal.

Aerobus, jež byl tentokrát obsazen překvapivě pouze námi, nás přepravil zpět k terminálu 1 lisabonského mezinárodního letiště. Odpolední linku TP 520 společnosti TAP Portugal do Prahy a Budapešti operoval 19. říjnový den poslední do flotily TAPu zařazený Airbus A319, stroj reg. CS-TTS. Odhadem 80 pasažérů celkem do obou destinací opustilo na palubě Airbusu Lisabon prakticky přesně podle letového řádu. Poklidný let, výborný catering a vždy příjemná portugalská posádka dotvořily další pěkný let s portugalským národním dopravcem. Na dráhu 24 pražské Ruzyně dosedl letoun pár minut před půl 9. večerní.

TAP Portugal ani Madeira opět nezklamaly, a tak jsme již pár dnů po návratu ze 4. madeirské výpravy zarezervovali letenky na výpravu jubilejní , pátou. Celkově 16 členů výpravy se již brzy přesune na ostrov věčného jara k oslavě několika narozenin a poznání dalších dosud nepoznaných míst tohoto úžasného místa uprostřed Atlantiku.

 

LKKV.info

Reporty z cest na Madeiru v lednu roku 2008, v září roku 2008 a v roce 2009 i z dalšího cestování naleznete v sekci Letecké výpravy

Související odkazy:

EasyJet - stránky letecké společnosti

TAP Portugal - stránky letecké společnosti

Praha Airport - webové stránky letiště v Praze

Londýn/Gatwick Airport - stránky letiště v Gatwicku

Madeira Airport - webové stránky letiště na Madeiře

Estalagem do Mar - naše tradiční základna na Madeiře

Sao Vicente - video z YouTube ze severní části ostrova, místa naší základny

Joao Gonçalves Zarco; Câmara de Lobos; Funchal; Sao Vicente - odkazy z Wikipedie

Madeira Turismo - oficiální stránka madeirské turistiky (v angličtině)

Mapy Madeiry a další informace o ostrově

Ukázka jízdního řádu a autobusových společností na ostrově a plánek tématického parku v Santaně