Innsbruck - hlavní město Tyrolska
a jedno z nejkrásnějších evropských letišť

Velikonoční výlet s Air Berlinem a Sky Europe Airlines
(přes Norimberk, Vídeň a Bratislavu)
21. - 23. března 2008

Innsbruck - další z míst s nádherně položeným letištěm, které snad nikdo mající létání v oblibě nemůže nenavštívit. I my jsme tak cestu do cca. stotřicetitisícového města ve spolkové zemi Tyrolsko zahrnuli do svých plánů výprav, otázkou jen zůstávala doba realizace. Koncem září 2007 jsme se rozhodli.

Na webu jedné z našich nejoblíbenějších společností Sky Europe Airlines jsme objednali několik zpátečních letenek z Vídně do Innsbrucku, u stejné společnosti jsme přiobjednali one-way letenku z Vídně do Prahy a poslední segment doplnili u společnosti Air Berlin. Nechtělo se nám ve Vídni nocovat, když jsme ji během předchozího týdne již prozkoumali, a tak jsme se rozhodli pro ranní odlet z Norimberka. Následovala rezervace čtyřlůžáku v moc pěkném Gasthofu v kopcích nad Innsbruckem s ještě úžasnějším výhledem.

Bezprostředně poté jsme ještě postahovali z webového pavouka materiály o městě a letišti, což se později ukázalo jako velmi moudré, neboť pár dnů před naším odjezdem byly zejm. stránky s detailním leteckým provozem nedostupné.

K nepříjemnému překvapení došlo na přelomu roku, kdy se Sky Europe Airlines rozhodly zrušit spojení mezi Vídní a Prahou. Byli jsme tak nuceni překnihovat odpolední nedělní let z Vídně do Prahy na večerní let z Bratislavy. Změna rezervace byla samozřejmě bezplatná. Pár dní před začátkem výpravy se pak stejná letecká společnost rozhodla i pro ukončení letů mezi Bratislavou a Prahou, naštěstí až dva dny po našem plánovaném letu.


V pátek 21. března jsme ve 4 hodiny ráno opustili Karlovy Vary. Teploměr ukazoval +1°C a slabě pršelo. Cestou k Chebu se déšť začal měnit ve sníh a za Chebem už byla silnice velmi těžko sjízdná. Potkali jsme několik aut převrácených na střechu a rozházených po příkopech, 40 km/h byla značný úsek naše nejvyšší rychlost.

Německá dálnice vedoucí na Mnichov byla výrazně lepší, dalo se jet i 80 za hodinu. Pak se ale situace opět zhoršila a my se tak vrátili až téměř k naší čtyřicítce. Teprve pár kilometrů před Norimberkem se již dalo jet více než 100 km/h. Vzhledem k našemu zpoždění jsme toho ihned využili.

Před odletový terminál letiště v Norimberku jsme dorazili pár minut po čtvrt na 8 ráno. Check-in na let do Vídně jsme provedli již předchozího dne večer, a tak jsme v rychlosti odevzdali jen naše zavazadla a zamířili na vyhlídkovou terasu. Na apronu bylo rušno. Jak už to tak bývá, většina charterových letů z Německa do přímořských destinací je operována celoročně a v denní době. K odletu se připravovala letadla Air Berlinu, Condoru, Niki směřující do Las Palmas, Antalye, Sharm El Sheikhu a dalších destinací ... Pořídili jsme pár demonstrativních fotek a zamířili k bezpečnostní kontrole. Na německých letištích bývá již téměř pravidlem detailní předvedení fotovybavení, ani tentokrát tomu nebylo jinak. Z gatu A18 již probíhal boarding. Překvapilo nás, jak plný byl Boeing 737-86J (D-ABAP) Air Berlinu, jemuž byla toho dne svěřena pravidelná ranní linka do rakouské metropole. Jen těžko by se v letounu hledala prázdná místa. Přitom je z letiště v Norimberku vypravováno do Vídně denně až 5 letů, z kterých tři jsou operovány letouny o kapacitě přes 150 pax.

Nástup, v rámci kterého byly podávány Air Berlin bonbony byl ukončen deset minut před plánovaným odletem. Kapitán však oznámil 15 min. zpoždění způsobené hustým provozem nad Vídní a přidělením slotu. Boeing 737 opustil letiště v Norimberku z RWY 28 po 9. hodině ranní.

Cestovní hladina bylo kolem 8 km, rychlost + - 750 km/h. Boeing byl vybaven audiovizuálním systémem, promítaly se animované seriály, hudební klipy, mapy zobrazující momentální polohu letadla, byla podávána malá svačina, let byl veskrze příjemný.

Po příletu do Vídně následoval holding. Na RWY 16 jsme tak dosedli se zhruba půlhodinovým zpožděním. Cestující byli při výstupu obdarováni stylově čokoládovými velikonočními zajíčky. Následoval převoz do terminálu a vyzvednutí kufrů, které dorazily opravdu bleskově. De facto na všech letištích, kterými jsme v rámci této výpravy prošli, jsme na zavazadla nečekali déle jak deset minut.

Za pár minut jsme naše kufříky odevzdali na check-inu společnosti Sky Europe. Do odletu zbývala zhruba hodina. Vyfasovali jsme místa u okénka, která jsme si tentokrát pro jistotu předplatili. Přeci jen přiblížení do Innsbrucku je opravdu impozantní a my tak nechtěli riskovat, že kvůli krátkému času na přestup obdržíme na check-inu místa v uličce.

Po bezmála dvou letech jsme se opět setkali s Boeingem 737-76N reg. OM-NGD, který nás v červenci 2006 přepravoval na lince z francouzského Nice. Letadlo bylo tentokrát zaplněno ze dvou třetin, posádka byla slovenská. Ke vzletu z RWY 16 jsme se začali přesouvat deset minut před plánovaným odletem. Cesta přes Linec vedla v letové hladině 8 km při cestovní rychlosti 750 km/h. Let trval bezmála hodinu. Přiblížení na RWY 26 LOWI bylo opravdu nádherné, přestože počasí nebylo ideální. Prolétat pár desítek metrů nad zastavěnou oblastí - centrem Innsbrucku mezi více než 2 km vysokými horami je opravdu zážitek.

Po krátkém plutí nad dráhou jsme přistáli a letadlo následně mezi posledními opustili. Byl to nádherný pocit konečně stanout na apronu letiště v Innsbrucku. Po krátkém focení a vyzvednutí kufrů se naše výprava odebrala do prvního patra na vyhlídkovou terasu. Další neuvěřitelné místo, o kterém si v našich končinách můžeme nechat jen snít. Prostorná venkovní letištní terasa bez mléčných skel a v těsné blízkosti hlavou vymyšlené a vybavené letištní restaurace má opravdu své kouzlo, samotná scenérie už dalšího komentáře nepotřebuje.

V letištní trafice, což je jediné místo, kde lze na letišti zakoupit celodenní jízdenky na městkou dopravu, jsme tyto zakoupili a vyrazili linkou F obsluhující letiště v naprosto vyhovujících patnáctiminutových intervalech (sobota odpoledne, neděle a svátky ve třicetiminutových). Uspořádání sedadel v autobuse však už díky množství přepravovaných kufrů a vybavení k zimním radovánkám je už vyhovující méně.

V centru jsme přestoupili na linku J (rovněž každých 15 minut, o víkendu po půlhodinách, večer po hodině) a zamířili do kopců. Autobusy značek MAN, Mercedes apod. zajišťující tuto linku spojující olympijský areál a Nordpark místy projíždějí uličkami, kde by mezi zeď a zrcadlo autobusu jeden ani prst nestrčil. Řidiči jsou ale vskutku zkušení. Když je nejhůř, je potřeba se vyhnout a nebrání tomu zrovna zeď, poslouží chodník :-)

Ubytovali jsme se a zůstali jak opaření nádherným výhledem z pokoje na celý Innsbruck, protější olympijský areál i samotnou osu RWY 26 místního letiště.

Po pár desítkách minut odpočinku padlo rozhodnutí vyrazit do centra. Staré město jsme prošli křížem krážem, převážná část je pěší zónou. Nechyběla návštěva jedné z nejfotografovanějších památek Innsbrucku - Zlaté střechy. V domě s touto střechou z více než 2000 pozlacených měděných oblázků sídlí muzeum věnované císaři Maxmiliánu I.

Prošli jsme podél velikonočních trhů, začalo být dost nevlídno. K zahřátí posloužila jedna z tramvají linky č. 3 (dále jsou zde letité tramvaje k vidění ještě na linkách 1 a STB - asi od německého překladu slova "tramvaj" :-). Byl to skvělý nápad. Tramvaj byla téměř prázdná, pěkně vytopená a poskytla nám dokonalou okružní jízdu po centru města i jeho předměstích. Dostavil se hlad, tedy spíše chuť.

Vzhledem k tomu, že při výpravě do Vídně konané týden před touto již nezbyl čas na návštěvu Sachrovy kavárny, museli jsme tento deficit srovnat v Innsbrucku. Pravý sachr je opravdu něco neskutečně dobrého, zvlášť je-li tak jako ve Vídni nebo Innsbrucku podáván s pravou šlehačkou a samozřejmě kávou. Cena je pravda trochu vyšší, ale jeho konzumaci musíme rozhodně doporučit, zvlášť je-li to vše ještě umocněno pravým sachrovským kavárenským prostředím.

Autobus "J" nás večer ještě dovezl na konečnou u Nordparku, kde se nachází stanice lanovek a vyhlídka na celé město. Jen jeden strom výhledu drobně překáží.

Vrátili jsme se zpět do Gasthofu a plni zážitků téměř hned usnuli.

Kdo zažije takové innsbrucké ráno, jaké my zažili v sobotu, bude se sem bezpochyby chtít vrátit. Sytě modrá obloha, nasvícené hory se zasněženými vrcholy, bez nadsázky skoro pohled pro bohy :-). A to jimi nejsme. Takové počasí určitě udělalo radost i Ondrovi S., který naší grupu doplnil po ranním příletu Sky Europe Boeingu z Vídně a takové přiblížení bylo náplastí za to, že s námi nakonec nemohl odcestovat již v pátek.

Rozhodnutí mezi cestou do hor a návštěvou letiště, na kterém je v zimním období nejsilnější provoz právě o sobotách se nepodařilo. Bylo tak pěkně, že jsme zkrátka museli stihnout všechno. A tak jsme již po půl 9., jen co jsme dojedli poslední plátek šunky z ranní bufetové snídaně zahrnuté v ceně pobytu, mířili busem "J" na konečnou k Nordparku na stanici lanovky Hungerburg. Ta nás vyvezla do stanice Seegrube a další kabina ještě výše na Hafelekar nacházející se 2256 m. n. m. Snímky z těchto míst komentář již opravdu nepotřebují.

Stejnou cestou jsme se vrátili na Hungerburg, odkud je mj. možné využít pozemní lanovku do centra. Tu jsme si nechali na příště a dál se přepravovali osvědčenými busy "F" a "J" na letiště. V poslední chvíli, než se řada "okřídlenců" dala do pohybu, jsme z letištní terasy stihli pořídit spotterům pár notoricky známých pohledů zimního sobotního provozu. Pár desítek minut mířily naše objektivy na přistávající stroje u prahu RWY 26, pak proběhl přesun k TWY A na opačné straně letištních stojánek. I Innsbruck je nakloněn aktivitám fotografů letadel, některá spotterská místa je nejlepší vidět, jinak lze těžko uvěřit. A co je nejpodstatnější, není to vůbec problém je zřídit a náklady jsou mizivé. Chce to jen trochu chtít.

Terminál postavený na jižní straně je samozřejmě to nejlepší, co může být a i v Innsbrucku je právě takto situován.

Přes centrum, kde jsme se ještě na skok zastavili na internetovém rohu (u hlavního autobusového nádraží) jsme zamířili zpět do Gasthofu. Večer byl ve znamení testu druhé tramvajové linky, tentokrát č. 1 (STB jsme opravdu nevěřili :-)), pojídání kebapu a ochutnávky kvasnicového piva.

Nedělní ráno už tak pěkný pohled z terasy neposkytlo, bylo zataženo, mlhavo, slabě a později i silně sněžilo. Vzhledem k tomu byla pro přílety určena pouze dráha 26 a pro vzlety RWY opačná (08). Po snídani, jen co jsme splatili účty, zamířila část výpravy ještě do centra, část již rovnou na letiště. I během nedělního dopoledne bylo rozhodně co fotit.

Před polednem jsme se nasytili v již zmíněné letištní restauraci a zamířili k odbavení letu do Vídně. Sérii Skyů jsme doplnili o Boeing 737-76N (OM-NGH), kterým ještě nikdo z nás dříve neletěl. Po procházce pro Duty Free a nákupu pár dárků již nezbývalo nic jiného než opustit letištní terminál na palubě kloubového autobusu a později i letiště na palubě "sedmistovky". Vzhledem k již zmíněnému protisměrnému provozu na dráze vzlétnul Boeing z RWY 08 téměř o půl hodiny později, zkrátka až všichni toho odpoledne mířící do Innsbrucku přistáli.

Let do Vídně byl krátký, lehce přes třicet minut. Letadlo nebylo zaplněno odhadem ani z poloviny. Na RWY 29 dosedl letoun ve 14:42. Ti, kteří nechali jízdenky na přesun do Bratislavy na poslední chvíli, se nakonec pěkně zapotili při jejich shánění. Část výpravy opustila vídeňský Schwechat pár minut po půl čtvrté s autobusem společnosti Slovak Lines, druhá část jistící se pro případ zpožděného letu z Innsbrucku pak se společností Eurolines v 16:45. Kompletní sestava se sešla opět v odletovém terminálu letiště v Bratislavě. Z předchozího týdne jsme již měli vyzkoušený způsob zdejšího checkování, prosba tedy zněla na sedadla co nejvíce vzadu. Část letadla vzadu (stejně tak vpředu) bývala na těchto letech kvůli vyvážení vyblokována a tím pádem i volná. A tak měl nakonec opět každý z nás svou trojsedačku stejně tak, jako před týdnem při návratu z Vídně.

Posledním ze čtveřice našich velikonočních Boeingů byl letoun, který nás přesně před rokem (23. března) a téměř ve stejný čas přepravoval na lince z pařížského letiště Orly (a některé taky v prosinci z Prahy do Bratislavy) - Boeing 737-76N OM-NGJ. Jeden z posledních letů společnosti na této lince (zrušena od 26. března) byl zpožděn. Čekalo se na cestující, kteří se rozhodli cestovat z Říma do Prahy přes Bratislavu a vzhledem k tomu, že rezervační systém tyto lety nabízel s garantovanou návazností, byť se low-cost společnosti věnují převážně spojení pouze z bodu A do bodu B, nezbývalo než čekat.

Na pětačtyřicetiminutový let do Prahy se OM-NGJ vydal před půl osmou večer z RWY 04. Tentokrát byl let klidnější než před týdnem, ale jen do chvíle, kdy jsme se dotkli hrany fronty. Jeden z nás pak vyfasoval jako spolucestující do trojky letušku, která za silných turbulencí, při kterých se nebylo možné ani čehokoliv napít, na sedačku nedobrovolně spadla a ihned se připoutala. Ocasní rodeo však trvalo jen pár minut.

Nasvícená Praha, kterou jsme při přiblížení pozorovali před týdnem, byla zahalena mraky. Na RWY 24 dosedl Sky ??? minut po 20. hodině. Po vyzvednutí zavazadel a rychlém rozloučení jsme se vydali k domovu plni dojmů z další pěkné výpravy.

Návštěva Innsbrucku rozhodně stojí za to, ať už mluvíme o fascinující scenérii hor obklopující údolí s pátým největším rakouským městem nebo o leteckém provozu, který je na zdejší "letišťátko" neskutečně hustý, zejména v zimním období. Do Innsbrucku to po zemi není nijak zvlášť daleko, mnohem větší zážitek je však sem přiletět. Povede-li se alespoň trochu počasí, nemá to chybu.

Co se spotterského hlediska týče, větší letouny jsou zde zastoupeny převážně Boeingy typu 757 létajících na charterových letech z Velké Británie. Přestože má Innsbruck jen 2 km dlouhou dráhu, tedy o 150 m kratší než je v Karlových Varech, létají stroje téměř plně obsazeny a nikoli se sníženým payloadem, jak se možná někteří mylně domnívají. Sami jsme si obsazenost pár sedmpětsedmiček mířících do UK spočítali a více než 230 pax na palubě prakticky každé z nich mluví za vše. Ujistili jsme se tak, že handicap karlovarského letiště je i nadále především v šířce dráhy, která je o 12 metrů užší než v Innsbrucku (33 oproti standardu 45 metrů). Dva kilometry dlouhá runway ve výšce téměř 600 m.n.m., ve které innsbrucké letiště leží, možná není úplně ideálně dlouhá, ale díky svým 45 m šířky je dostačující. 859 832 cestujících odbavených za loňský rok hovoří za vše. Tak ať se Innsbrucku i dál daří a nejen v oblasti leteckého provozu.

Další reporty naleznete v sekci Letecké výpravy

Související odkazy:

Report z výpravy - další povídání o velikonoční cestě do Innsbrucku od Ondry S.

Air Berlin - stránky letecké společnosti

Sky Europe Airlines - stránky letecké společnosti

Městská doprava v Innsbrucku

Innsbruck Airport - webové stránky letiště v Innsbrucku

Nürnberg Airport - webové stránky letiště v Norimberku

Schwechat Airport - webové stránky letiště ve Vídni

Sacher kavárna v Innsbrucku - a dalších místech v Rakousku

Nordpark Innsbruck - lyžařské středisko

za tým LKKV.info Jirka N.