S Lufthansou do Petrohradu;

jarní výprava do Benátek severu

Rusko

4. - 7. května 2012

Petrohrad - Benátky severu byly na seznamu našich cestovatelských cílů už pěknou řádku týdnů. Když Aeroflot počátkem letošního roku nabídl zpáteční letenky z Prahy s přestupem v Moskvě za 6600 Kč, začali jsme svou první cestu do Ruska (nepočítáme-li do Ruska lázeňskou zónu v Karlových Varech) vážně rozmýšlet. Poté, co však naše oblíbená německá Lufthansa přišla ještě s mnohem exkluzivnější nabídkou, nebylo jiné volby, než urychleně objednat zpáteční letenky na prodloužený květnový víkend  v ceně 4500 Kč včetně všech poplatků. Trasování do Ruska jsme zvolili přes Mnichov, zpět do Česka pak přes Frankfurt.

Následovala rezervace hotelu v centru Petrohradu, transferu z tamního letiště a shromažďování podkladů potřebných k doložení žádosti o vízum. Poté, co jsme získali vše potřebné, zahájili jsme proces směřující k jeho vydání. Ten byl vhledem k přítomnosti Ruského konzulátu v Karlových Varech jednoduchý, a tak se již v únoru na stránkách našich pasů objevila nezbytná formalita pro vstup do Ruské federace.

Pár týdnů před výpravou zbývalo ještě doladit plán pro pobyt v destinaci a mohli jsme vyrazit.

Na pražské letiště nás dopravil autobus Student Agency. Vzhledem k online check-inu provedenému předchozí den proběhlo odbavení, resp. odevzdání zavazadel velmi rychle, a tak zbyla ještě chvilka času na setkání s našimi letištními přáteli u tradiční snídaně (vždy, když odlétáme ráno či dopoledne).

Pak už se ale čas nachýlil a my se bleskově přesouvali k tradičnímu gatu C12, odkud bývají lety do Mnichova boardovány. K letu do Bavorska přistavila Lufthansa, resp. Lufthansa Cityline toho dopoledne na let LH 1689 svůj Canadair CL-600-2D24 Regional Jet (CRJ-900LR) reg. D-ACKB.

Téměř plný letoun s posádkou jisté kapitánky, jejíž jméno se nám nepodařilo zaznamenat, se v 9:24 hod. vydal klasickým rychlým "lufthansovským" pojížděním k dráze 24, odkud bezprostředně po vstupu na ni vzlétl a zamířil nad Křivoklát, Plzeň a Německo. Na úvod naší výpravy jsme si připili tradičním sektem. Tyčinka Corny na tomto letu cestujícím nabízená zůstala uschována na pozdější dobu.

Přistání v Mnichově proběhlo na dráhu 26R. K terminálu nás přepravil autobus. Přestup ke gatu H30 v non-schengenské části proběhl velmi hladce a bez jakýchkoliv komplikací. Do boardingu letu LH 2538 do Petrohradu zbývalo ještě pár minut využitých k prohlídce několika shopů. Pak už nás čekala prohlídka pasů, víz a nástup do busu směřujícího kamsi na plochu k přistavenému postaršímu Airbusu A319 Lufthansy reg. D-AILA. Interiér však, jak na Lufthansu obvyklé, vypadal velmi zachovale, jen okna byla dosti špinavá a poškrábaná. I tento spoj z Mnichova do Petohradu byl o pátečním skoropoledni obsazen téměř do posledního místa - odhad 98%. Z téže dráhy, na kterou jsme před pár desítkami minut přistáli s Canadairem, opustila "třistadevatenáctka" s posádkou kapitána Alexandra Vorthonase v 11:27 LT německou půdu a zamířila do FL 390 přes Regensburg, Mariánské Lázně, Karlovy Vary k Drážďanům a přes polský Štětín, Baltské moře, Lotyšsko a estonskou Narvu k Petrohradu, zatímco my jsme okusili velmi dobré posádkou naservírované kuře na medu s chilli. Na dráhu 10L petrohradského letiště Pulkovo dosedl Airbus v 15:42 LT a dráhu 10L opustil nezvykle 270° vracečkou mezi Terminálem 1 a právě budovaným Terminálem 3. Pak následovalo krátké pojíždění zpět k této dráze, na kterou nám byl po přistání Airbusů Air France z Paříže a ČSA z Prahy umožněn opětovný vstup a po níž jsme úspěšně "doputovali" až k jednomu z nástupních či výstupních mostů Terminálu 2.

Pasová kontrola proběhla hladce a po obdržení několika razítek do pasu a na dvojdílnou imigrační kartu, kterou jsme vyplnili již v letadle a jejíž druhou část musí mít návštěvníci Ruské federace po celou dobu pobytu u sebe a odevzdají ji až při pasové kontrole před zpátečním odletem, zbývalo již jen odebrání zavazadel z pásu a přesun do veřejné části terminálu.

Mezi postávajícími jsme našli muže s na ceduli napsaným naším jménem, který nás odvedl ke svému vozu značky Nissan v provedení světle zeleném, značně zaprášeném a s čímsi v kufru, co vypadalo jako velmi letité malířské potřeby. To však byl ještě slabý odvar proti tomu, jaké řidičské dovednosti muž následně předváděl. Opravdu to chvílemi vypadalo jako jízda smrti, jak kličkoval mezi pruhy a jaké vzdálenosti mezi ním a ostatními dopravními prostředky v tu či onu chvíli byly. Světe div se, přežili jsme a stanuli před pancéřovými dveřmi našeho hotelu.

Hotelový check-in proběhl bez komplikací a my se tak po pár desítkách minut mohli vydat na první průzkum Petrohradu. Skoro zatažená obloha a poměrně chladno v nás v kombinaci s prostředím navodily lehce negativní rozpoložení, až jsme počali uvažovat nad tím, čím je ten Petrohrad vlastně tak skvostný a co tu vlastně budeme tři dny dělat. Naštěstí se všechny obavy již tentýž večer rozplynuly, když jsme okusili obsah první láhve s nápisem "vodka". Ale abychom byli objektivní, po rychlé aklimatizaci se už v dalších dnech Petrohrad jevil opravdu mnohem lepší než v den příjezdu, a to i bez vodky. Jakmile se tu člověk trochu aklimatizuje, nemůže se mu snad Petrohrad nelíbit.

Poté, co jsme za vcelku dobrý kurz získali v jedné z nedalekých bank rubly, pokračovali jsme po nábřeží Griboedovova kanálu k bankovnímu mostu. Petrohradské mosty tvoří vůbec kapitolu samu pro sebe. Všechny jsou nějakým způsobem nazdobené či jinak významné. Doplňují je např. lvi, sfingy nebo gryfové, jak je tomu u Bankovního mostu klenoucím se přes Gribojedovovův kanál. Pár kroků od tohoto mostu pojmenovaného podle blízké banky je k vidění Kazaňská univerzita se svou kolonádou z téměř stovky korintských sloupů z karelské žuly. Zaskočili jsme na protější břeh na výborný pirožek a pokračovali dále k jedné z nejpozoruhodnějších památek Petrohradu, Chrámu Voskresenije Christova, postavené na příkaz Alexandra III. k uctění památky jeho otce. Bezprostředně vedle chrámu se nachází trh suvenýrů, matrjoškami počínaje a konče bůhví čím.

Prozkoumali jsme přilehlý nepříliš upravený Michajlovský sad a Inženýrský zámek a pokračovali po břehu Fontanky podél Letní zahrady a paláce k  hlavní vodní tepně Petrohradu - řece Něvě. Dubnová rekonstrukce Letní zahrady založené Petrem I. Velikým nám bohužel zhatila plány na její prohlídku, rovněž tak skromného obydlí, které se v ní nachází. Je přeci navýsost jasné, že jedná-li se o uzavření do 30. dubna, je v zahradě 4. května tolik strojů a nepořádku, jako by práce právě začaly nebo snad neprobíhaly tak, jak bylo plánováno. Možná nějaké vícepráce. Tak snad příště.

Večer byl chladný. Vraceli jsme se po břehu Něvy podél Ermitáže a přes Palácové náměstí, na kterém je k vidění Alexandrův sloup, a budovy generálního štábu zpět. Vrcholily přípravy na oslavy konce války 9. května. Výzdoba města se den ode dne více a více rozšiřovala. Poslední zastávkou dne byla Stolovaja. Tento název nesou v Petrohradu jakési veřejné jídelny. Pracovnice z nás coby návštěvníků z "Čechii" měly očividně radost. My ji zas měli z dobré chuti vybraného jídla. Zbývající část pátečního večera se poté už mimo Stolovaju nesla ve znamení testu prvních vzorků ruské vodky a opravdu aromatických sušených rybiček, které je mnohem lepší jíst než se na ně dívat.

Předpověď počasí na sobotu nedávala tušit nic dobrého, a tak se pro návštěvu Ermitáže tento den jevil jednoznačně vhodným. Sobotu jsme zahájili krátkou ranní procházkou po nábřeží řeky Mojky, přes Červený (též Krasnij) most z  počátku 19. století, podél Stroganovského paláce, přes hlavní petrohradskou třídu - Něvský prospekt a boční uličkou se stromy, což je i v Petrohradu rostlina velmi ojedinělá, dorazili opět k Mojce a na Palácové náměstí před Ermitáž. A to právě v okamžiku, kdy začalo opravdu vydatně pršet. Odhadem hodinu čekání jsme ušetřili předchozí online rezervací vstupenek do jednoho z nejslavnějších muzeí světa. Budoucím návštěvníkům doporučujeme totéž, neboť dlouhé fronty, zejm. v dešti, za to opravdu nestojí, zvláště když jsou vstupenky rezervované přes internet levnější.

Na recepci Ermitáže nám potvrdili e-mailem zaslaný voucher a na pokladně na něj bez čekání vydali vstupenky. Následovala cesta do prostoru šaten, kam může své svršky a zavazadla odložit až 4000 návštěvníků. Jak se odpoledne ukázalo, počet rozhodně není přehnaný.

Vstoupili jsme do muzea. V jednom z filmů o Petrohradu bylo řečeno, že pokud by návštěvník strávil před každým z exponátů muzea pouhých deset vteřin, ukončil by prohlídku Ermitáže za 3,5 roku. Ermitáž je opravdu jedním z největších skvostů Petrohradu a při návštěvě města ji nelze vynechat. Snímky rozhodně nemohou nahradit zážitek každého, který do zdejších sálů vstoupí. Opravdu pompézní a nepopsatelné.

Venku silně pršelo. Prohlídku expozice jsme ukončili právě ve chvíli, kdy se mraky počaly roztahovat a déšť ustal. Naše další cesta vedla na Strelku, výběžek na východním konci Vasiljevského ostrova. Kromě bližšího pohledu na Rostrální sloupy s lodními zobci, které dříve sloužily jako majáky, nás lákalo navštívit místní Námořní muzeum. Jeho brány nám však z důvodu momentálně probíhajícího přesunu expozice do jiné petrohradské budovy zůstaly uzavřeny. Zbyl tak alespoň dostatek času k nalezení průvodci doporučovaného Pelmeni baru nacházejícího se v ulici Markina vedle Kronverskeho prospektu za Petropavlovskou pevností. Pelmeně tu nabízejí v mnoha variacích, chutnají dobře, porce nevelké, prostředí příjemné, cenová hladina vyšší. Objektivně musíme říci, že na pelmeně jsou v Petrohradu i lepší místa. Pro cestu zpět na základnu posloužilo metro a přestože zrovna Petropavlovské pevnosti přiléhající UFO stanice Gorkovskaja nepatří mezi ty úplně skvostné, je samotná cesta metrem určitě zážitkem. Ve vstupní části každé stanice se nachází pokladny, kde cestující za 25 Rublů (přibližně 16 Kč) obdrží minci - žeton, s jehož pomocí projdou přes turniket k eskalátorům na nástupiště. Kromě dlouhodobých - časových se tu na jízdenky nehraje.

O sobotním večeru jsme si ještě mj. prohlédli další část Petrohradu podél Gribojedovova kanálu, Lví most a za soumraku nahlédli do zahrady obklopující barokní katedrálu sv. Mikuláše.

Druhů vodek je v Rusku opravdu nepočítaně, a tak i o sobotním večeru probíhalo koštování dalších z nich. Jednou z nejlepších a nejkvalitnějších je údajně ta se jménem "Beluga" - jak letectví blízké. Nejlepší je jí prý konzumovat s kaviárem.

Nedělní ráno nad Benátkami severu bylo jako vymalované, dvěma slovy, ani mráček. Ideální počasí pro Tour de Petrohrad, jak lze bez pochyby nazvat asi 20 km túru po městě. Za stanice Puškinskaja nás přepravila souprava metra až k Finskému nádraží. Parku před ním dominuje socha V.I. Lenina. Kousek odtud se nachází hotel Sankt Petersburg, který kromě své letitosti nabízí ubytovaným též úžasný výhled na Auroru. Aurora, jejíž návštěvu jsme zahrnuli do našich plánů, nebyla nejen přístupná zdarma, jak průvodci uvádějí, ale především nebyla přístupná vůbec. Neboť se tu právě 6. května konala jakási uzavřená akce. Spokojili jsme se alespoň s vnější prohlídkou a po pořízení pár snímků pokračovali k náměstí Svaté Trojice a přilehlé mešitě. Po návštěvě nedaleké gruzínské restaurace Salchino, kterou můžeme vřele doporučit, a okusení originálního chačapuri či dalších georgiánských pokrmů, jsme Petrskou bránou vstoupili do Petropavlovské pevnosti. V ní mohou návštěvníci najít např. katedrálu sv. Petra a Pavla, sochu Petra I. Velikého nebo mincovnu, Něvskou bránou je možné vejít na nejprve pobřežní, později spíše plážovou promenádu podél řeky Něvy. Je tomu tak, že Petropavlovská pevnost disponuje i poměrně rozlehlou písečnou pláží, na které se už počátkem května někteří "domorodci" v závětří slunili či provozovali plážové sporty.

Následovala chvilka spottingu, neboť na prostranství severně pevnosti mají základnu vrtulníky, s nimiž mohou zájemci absolvovat za 3000 RUB přibližně patnáctiminutový vyhlídkový let nad městem. K vidění byl toho nedělního odpoledne Mil Mi-8P (RA-25775) Baltic Airlines. Nedaleký fotbalový zápas pak dozoroval svrchu jiný létající stroj - Kamov Ka-226 (RF-21006) Ministry of the interior of Russia.

Během pozdně odpoledního putování po nábřeží Něvy zaznamenaly naše objektivy ještě např. Kunstkameru, Menšikovův palác či jednu z největších katedrál na světě, katedrálu sv. Izáka. Jí přiléhá náměstí Děkabristů, jemuž vévodí jezdecká socha Petra I. Velikého zvaná Měděný jezdec. Původní plány vystoupat na vrchol katedrály jsme nejen pro ubývající síly, ale zvláště z důvodů právě probíhající rekonstrukce nejvyššího patra, odložili na někdy příště.

Během večerní prohlídky jižnější části Petrohradu jsme ještě navštívili několik církevních staveb a ruský pobyt pak zakončili v  jedné z kazašských restaurací na ulici Rimského-Korsakova. Nutno podotknout, že tady vaří opravdu znamenitě a strávníci objeví v jídelním lístku téměř cokoliv z oblastních pokrmů, na co si jen vzpomenou, a to v mnoha variacích, velkých porcích a za vynikající ceny. Tuto restauraci hodnotíme z navštívených jednoznačně nejpozitivněji.

Pondělní ráno se Petrohrad probudil do zamračeného a velmi studeného rána. Pár desítek minut v městských ulicích strávených za účelem nákupu "padarků" úplně stačilo. A pak se již objevil tentýž "závodní jezdec" se svým vozem, který nás přepravil z letiště, aby nás, pokud možno živé, odvezl zas na stanoviště ocelových ptáků. Až na jeden kruhový objezd, kde má každý svůj pruh, byla zpáteční cesta nesrovnatelně klidnější. Jezdí se ale opravdu drsně. Kvalita silnic podobná mnoha našim zážitek z jízdy jen umocní.

Dorazili jsme na Terminál 2 letiště Pulkovo a vstoupili do veřejné části terminálu, kde jsou všem příchozím ihned kontrolována zavazadla a samotní cestující prochází detekčním rámem. Dobu zbývající do zahájení check-inu, dorazí-li dříve, pak pasažéři stráví v nepříliš velkém prostoru zahrnujícím kromě relativně dostatečného počtu sedaček také pár bister a ve dvou podlažích kanceláře leteckých společností.

Po vpuštění do prostoru odbavení jsme se ve hře zvané "Check-in" utkali s  jediným funkčním self check-in kioskem o palubenky a u jedné z přepážek pak odevzdali k přepravě zavazadla. Ta byla bezprostředně za odbavovací přepážkou zkontrolována a opatřena nálepkou " v pořádku".

Zbývala pasová kontrola, nákupy v Duty Free a odletový gate, kde cestující teprve prochází standardní předodletovou bezpečnostní kontrolou tak, jako např. v Praze v Terminálu 1. V Petrohradu však po průchodu rámem zkontrolovali bezpečnostní pracovníci individuálně každého cestujícího přesto, že průchod rámem neindikoval žádné potencionální nebezpečí.

K pondělnímu odpolednímu letu LH 1455 do Frankfurtu připravila Lufthansa jeden ze svých starších Airbusů A321 ve speciálním zbarvení "Die Maus" reg. D-AIRY. Téměř plný letoun s posádkou kapitána Markuse Hedigera zahrnující toliko pouze jednu jedinou letušku (ostatní byli "letušáci"), opustil Petrohrad z dráhy 28R 2 minuty před plánovaným odletem, ve 14:38 hod. místního času a zamířil do téměř 11 kilometrů směrem na estonskou Narvu, lotyškou Rigu, polský Gdaňsk a německá města Berlín a Lipsko. Svou cestu oblohou zakončila "třistadvacetjednička" pro nás premiérově přistáním na téměř novou frankfurtskou dráhu 25R určenou pouze pro přílety. Následovalo velmi dlouhé pojíždění a parking na jedné z non-schengenských stojánek. Po vstupu do Terminálu jsme prošli pasovou kontrolou a u vstupu do schengenské části i kontrolou bezpečnostní.

Jak cestující Lufthansy určitě vědí, nabízí tato společnost na svých domácích letištích bezplatné teplé nápoje u odletových gatů. A tak jsme si velmi dobrým kapučinem zpříjemnili nedlouhé čekání na odlet Boeingu 737-300 plánovaného toho dne na linku LH 1400 do Prahy, jež byl boardován pro nás popvé absolvovaným self boarding systémem. Německý národní dopravce vybral toho dne opravdu obstarožní letoun opatřený mnoha záplatami. Let, ke kterému Boeing odstartoval z dráhy 18 se však uskutečnil bez nejmenších problémů. Odhadem pouhým 4 desítkám cestujících nabídly letušky starší generace výborný croissant se sýrem a jak bývá i na konci výprav s Lufthansou tradicí, stvrdili jsme první výpravu letošního roku opět přípitkem. Během čtyřicetiminutového letu z Německa se nám za konzumace "bublinek" naskytl pohled např. na Cheb, vodní dílo Jesenice, Toužim nebo Rakovník. "Třístovka" reg. D-ABEA dosedla na runway 06 pražského letiště v 18:15 hod. a po pouhé čtvrthodině jsme již se zavazadly opouštěli Terminál 2 a mířili k domovu.

A závěr ? Všechny lety Lufthansy byly bez nejmenších komplikací, tarif vynikající, servis adekvátní délce letů, mezi Německem a Ruskem na velmi dobré úrovni, letadla čistá, nové sedačky Recaro pohodlné, místa mezi sedadly dostatek, posádky příjemné, časy příletů a odletů přesné. S Lufthansou dvěma slovy kdykoliv - kamkoliv. Jen tu úvahu o budoucím přetvoření evropských letů do low-cost varianty bychom opravdu pustili k ledu. Zatím by u současného modelu mělo zůstat do roku 2015. A samotný Petrohrad ? Rozhodně stojí za návštěvu. A přestože naše pocity byly v počátku pobytu smíšené, nemůže být po několika dnech v místě strávených dojem jiný než pozitivní. A to i bez vodky.

Jirka N., LKKV.info, Michal B., Ondra B., Jirka N.

Reporty z dalšího cestování naleznete v sekci Letecké výpravy

 

Související odkazy:

Lufthansa - stránky letecké společnosti

Munich Airport - stránky letiště v Mnichově

Praha Airport - webové stránky letiště v Praze

Frankfurt Airport - stránky letiště ve Frankfurtu

Pulkovo Airport - stránky letiště v Petrohradu

Hotel Comfitel Demidov Bridge - stránky hotelu v Petrohradu

The State Hermitage Museum - stránky Ermitáže

Mapa Petrohradu - se zvýrazněnými místy