S Air France do Provence (přes Marseille);

letní víkend v kraji levandulí, býků, koní a plameňáků


Francie

4. - 7. července 2012

Koncem léta roku 2011, kdy České aerolinie toho času 2x týdně létající na trati Praha - Marseille oznámily, že se z linky s koncem letního letového řádu stahují, oznámil francouzský národní dopravce, že na ni od počátku letového řádu zimního naopak vstoupí. Nejprve nabídnul cestujícím rezervace středečních a sobotních letů, později přidal ještě lety úterní. Cena letenky za něco málo přes 2000 Kč včetně všech poplatků, 23 kg limitu odbaveného zavazadla a lehkého občerstvení na palubě byla nabídkou více než luxusní. (v současnosti nejnižší tarify od 2650 Kč). A protože jsme i Provence měli mezi oblastmi zahrnutými do našich budoucích cestovatelských cílů, bylo navýsost jasné, že právě nadešla doba do levandulového kraje vyrazit. Červencové svátky přimknuté k víkendu se v kombinaci s časy letů jevily pro cestu na jih Francie být přímo ideální.

K odletu do Marseille se celá výprava sešla 4. července v odpoledních hodinách na Terminálu 2 pražské Ruzyně. Airbus A319 F-GRHT Air France zajišťující toho dne linku AF 4314 do Prahy přistál na českém letišti s dvacetiminutovým předstihem, a tak i k odletu zpět do Francie se jako AF 4315 letoun vydal od gatu D3 o pár minut dříve. Překvapilo nás obsazení Airbusu, odhadem 90 %. A nebylo to jediné překvapení u nám dosud neznámé společnosti. Air France má své Airbusy, alespoň ty, jimiž jsme letěli, vybavené tenkými a pohodlnými modrými sedačkami, mezi nimiž jsou velmi slušné rozestupy a cestování je tak vskutku pohodlné.

Třistadevatenáctka s posádkou kapitána Dominika Lowensteina opustila Prahu z toho času pro opravy zkrácené RWY 24 v 17:48 hod. a zamířila nad Norimberk, Stuttgart, Ženevu, Grenoble k Marseille. Cestovní rychlost 750 km/h, letová hladina 390 (11900 m), venkovní teplota -60°C, podávány byly sušenky nebo crackery, otestovali jsme také obě varianty vína, jež chutnalo velmi dobře.

Velkou radost nám udělal vítr toho dne vanoucí, neboť díky němu byla na letišti Marseille - Provence v užívání dráha 14L. Přistání proběhlo velmi měkce 15 minut před plánovaným příletem, o půl osmé večer. Po vyzvednutí zavazadel a vypůjčení vozidel jsme opustili vzdušný přístav a zamířili na sever, západ a jih přes Salon, Arles až do  Saintes Maries de la Mer. Dorazili jsme těsně před setměním. Večer pak byl ve znamení návštěvy jedné z venkovních zahrádek s živou hudbou a krátké procházky po pobřeží.

Saintes Maries de la Mer je prakticky jediným větším městem Camargue, a proto jej také za svou základnu volí podstatná část turistů do této oblasti přijíždějících. Úzké uličky města, jehož budovy nemají více než dvě patra, působí věru romanticky. Nachází se tu také dlouhé písečné pláže využívané nejen turisty, ale s oblibou i samotnými Francouzi, kteří do Saintes Maries míří z vnitrozemí. Stálých obyvatel má město něco přes 2000.

Camargue je oblastí lagun, mokřadů, levandulí a rýžových polí, faunu zastupují v obrovském počtu plameňáci, bílí koně a černí býci, s nimiž souvisí i mnoho různých slavností konaných například v historické městské aréně. V době naší návštěvy se však bohužel žádné představení nekonalo.

O čtvrtečním ránu jsme po snídani opustili naši základnu a zamířili na sever do města Arles. Ač se to zdálo zpočátku téměř nemožné, zaparkovali jsme v uličkách nedaleko centra a podél Theatre Antique - římského divadla zamířili do spleti úzkých dlážděných uliček města, přesněji do samotného jeho středu na náměstí Place de la République. Na severní části náměstí se nachází zdejší radnice, na východ od ní pak kostel či katedrála Église St. - Trophime, na které právě odbíjelo poledne. A tak nastal čas usednout v jedné z místních restaurací. A ačkoli se nám pro naprostou přeplněnost nepodařilo pojíst v původně plánované, byl oběd v "náhradní" restauraci výborný a chutnal skvěle.

Během odpolední procházky nebylo možné opomenout snad nejznámější arlesskou památku - Les Arénes. Aréna či amfiteátr z přelomu 1. a 2. století, ve které se rovněž konají oblíbené býčí zápasy, je takovým mladším bratrem římského Colossea. Zavítali jsme ještě k řece Rhóně, v jejíž bezprostřední blízkosti se nacházejí arleské římské - Konstantinovy lázně, a také k moc pěkné zmrzlinářce prodávající poblíž hlavního náměstí vynikající zmrzlinu. Moc příjemné setkání s milou Francouzkou to bylo.

Pro návrat zpět na pobřeží jsme zvolili cestu přes Albaron a Mas de Sylvéreal. Podél camargských silnic se nachází několik prodejen s  převážně místními produkty. Někteří jimi nešetří a bez okolků nabízejí návštěvníkům ochutnávky všeho možného. Nejpřívětivěji se nám jevil prodejce u odbočky na Sylvéreal, a tak jsme u něj zakoupili i nějaké to francouzské víno a sýry pro blížící se večer.

Cesta výrazně užší oproti hlavní komunikaci z Arles do Camargue se vinula rýžovými a levandulovými poli, až tu najednou po několika kilometrech skončila nečekaně na břehu jednoho ramene řeky Rhóny. Dál bylo nutné se přepravit pomocí přívozu, který tu po celý den převáží zdarma vozidla na opačný břeh. Čtvrteční večer byl pak ve znamení degustace dalších camargských lahůdek.

Páteční ráno zalilo Saintes Maries slunce a městem se linulo mnoho vůní. Páteční dopoledne tu pro konající se trh bývá velmi rušno. Klobásky, sýry, olivy, česnek, nože, oblečení, výrobky kovářů, domácí potřeby a spousty dalších věcí. Atmosféra trhu je věru úžasná a všem pátečním návštěvníkům tohoto města jej rozhodně doporučujeme zahrnout do svého programu.

Slunce nabíralo na síle, a tak jsme se přesunuli na jednu z místních pláží a "koupácky" si užívali zbytek dopoledne i část odpoledne do doby, než nám odjížděl parník. Kolesový parník je jedním ze tří plavidel, se kterými zájemci mohou absolvovat 90ti minutovou projížďku po rameni Rhony. Na rozdíl od zbývajících dvou má však parník své stanoviště přibližně 1,5 km za městem. Stačí se jen držet ukazatelů s nápisem TIKI III. Pro úplnost ještě dodáme, že ačkoliv je plavidlo považováno za parník, poháněno jest úplně něčím jiným. Za tuhle legraci zaplatí cestující 12 EUR, ale stojí to za to, zvláště je-li na palubě tak málo pasažérů, jako za naší plavby. Za popíjení některého z nápojů z místního bufetu lze shlédnout opravdu všechny hlavní zástupce místní fauny či ukázku práce s obřími rybářskými sítěmi. Projížďka po Camargue je více než pastí na turisty jednou z alternativ, jak příjemně strávit letní podvečer.

Po návratu zpět do města nám velkou radost udělaly po dvou dnech konečně otevřené boční dveře dominanty města, kostela Église de Stes Maries. kterými lze vstoupit a vystoupat na jeho střechu, odkud se naskýtá nejlepší výhled na celé Camargue. Kostel je jednoznačně tou nejvyšší budovou celé rovinaté oblasti.

Po sobotní snídani jsme se rozloučili s majiteli hotelu a nabrali směr Aigues Mortes. Městečko na západě Camargue přivítá své návštěvníky svým mohutným opevněním, jehož zdi mají prý tloušťku až 6 metrů. Uvnitř hradeb se nachází množství obchůdků, restaurací nebo místní kostel, z opačné strany hradeb je možné vidět rozsáhlé solné pánve. Každou sobotu se v městě koná i živý bleší trh.

Čas se nachýlil, a tak se celá výprava počala přesouvat přes severní část Camargue, Arles a Salon zpět k letišti v Marseille. Dorazili jsme přibližně dvě hodiny před odletem a po odevzdání vozidel zamířili do haly 3, kde jsou lety AF do Prahy odbavovány. Využili jsme self check-in, vytiskli si palubenky, a poté co ohromný chumel cestujících čekajících na odbavení u AF přepážek pochopil, že přepážka "bag drop - off" je pro pasažéry s již vytištěnými palubenkami, jsme k přepravě úspěšně předali naše zavazadla. Velmi dlouhá fronta nás čekala rovněž u bezpečnostní kontroly, a tak po vstupu do tranzitu zbývalo už jen pár minut do nástupu do letadla.

Do Prahy se o první červencové sobotě vydával Airbus A319 reg. F-GRHJ a byl opět téměř do posledního místa zaplněn. Z dráhy 14L vzlétnul letoun po bleskurychlém pojíždění přibližně 15 minut po 16. hodině. Po vzletu bylo krásně vidět Marseille, Toulon, St. Tropez nebo Frejus. Let pak pokračoval ve FL 380 rychlostí 940 km/h přes Cannes, Nice, Janov, Bolzano, východně od Innsbrucku a Mnichova až nad Strakonice. Na RWY 30 LKPR Airbus opět velmi měkce dosedl přibližně 20 minut před plánovaným příletem. Cesta z jihu Francie trvala pouhých 80 minut. Zbývalo už jen vyzvednout zavazadla a vydat se zpět k domu.

Francie je sladká, voňavá a jedním slovem fajn. Má úžasný nádech a atmosféru. Alespoň v místech, která jsme za dobu naší krátké výpravy navštívili, tomu tak beze zbytku bylo. Francie je zemí, kam se vždycky rádi vrátíme, abychom poznali její další místa stojící za vidění. A že jich v nejen v Provence je nepočítaně. Tak zas někdy příště ve Francii au revoir.

LKKV.info

Reporty z dalšího cestování naleznete v sekci Letecké výpravy

 

Související odkazy:

Air France - stránky letecké společnosti

Praha Airport - webové stránky letiště v Praze

Marseille Airport - stránky letiště v Marseille

Le Castellet - stránky hotelu v Saintes Maries de la Mer

Saintes Maries de la Mer - stránky města na jihu Francie

Tiki III - stránky parníku v Provence