S Wizz Airem do města pod Vesuvem -
víkendová výprava do metropole Kampánie;
Neapol - Itálie
10. - 12. prosince 2009

O tom, že poslední letošní leteckou výpravou bude cesta do místa, kde se údajně "narodila" pizza, tedy do oblasti hlavního centra Kampánie - Neapole, bylo rozhodnuto de facto již 30. dubna letošního roku objednáním letenek na 10. - 12. prosince u letecké společnosti Wizz Air, která na této lince nahradila již nelétající Sky Europe Airlines.

Přesun k brzkému rannímu odletu jsme v Karlových Varech zahájili ve 3 hodiny ráno. Hlavní české letiště se po našem příjezdu začalo zaplňovat prvními cestujícími mířícími např. s Air France nebo Smart Wings do Paříže, s Lufthansou do Frankfurtu či právě s Wizz Airem do Neapole. Po předodletovém kafíčku následovala klasická cesta k bezpečnostní kontrole a tentokrát ke gatu C14. Boarding - u WZZ jak jinak než s pomocí autobusů - zahájili pracovníci odbavení cestujících přesně 30 minut před plánovaným odletem. Notnou dávku chaosu vnesli do procesu nástupu italští cestující, jichž byla na palubě letounu A320 reg. HA-LPJ toho rána na linku do NAP nasazeného převážná většina. Ještě více než Italů bylo objemných tašek, které s sebou obyvatelé Apeninského poloostrova přepravovali.

Přesto se však boarding podařilo úspěšně ukončit a A320 s posádkou kapitána Gábora Kubacziho Ruzyni v 6:12 LT úspěšně opustil. Z úst kapitána jsme se za 1 hod. 35 min. trvající let nedozvěděli zhola nic, vlastními silami jsme za rozbřesku identifikovali pouze chorvatské pobřeží, Jaderské moře, mnoho nevšedních mraků a při okruhu a přiblížení na RWY 06 letiště Capodichino i samotnou Neapol. Následovalo tvrdé dosednutí a dlouhé pojíždění k jedné z Wizz Airem mnohde oblíbené polní stojánce, tentokrát č. 53. Po vyzvednutí zavazadel a krátkém průzkumu příletové i odletové části terminálu s mnoha vánočními stromky jsme se za 3 EURa přemístili na palubě Alibusu na Stazione Centrale, na nám. Piazza Garibaldi. Po výstupu z autobusu a shlédnutí chaosu panujícího na náměstí jsme opatrně zamířili do míst, kde se měl nacházet náš hotel. Typicky italské značení v mapě mělo za následek nejprve cca kilometrovou procházku po centru, na jejímž finále jsme úspěšně stanuli před vchodem zvoleného ubytovacího zařízení. I přes ranní příchod nás ležérně vyhlížející italský recepční ihned ubytoval a my tak po pár desítkách aklimatizačních minut mohli vyrazit na prohlídku více než miliónového italského města.

Nejprve jsme se rozhodli nalézt zastávku Alibusu směřujícího na letiště, abychom mohli v časném sobotním ránu vyrazit najisto. Lehký úkol to však rozhodně nebyl. Nápovědu k němu nám poskytli pracovníci infocentra - tedy spíše boudy s tímto nápisem - nacházejícího se v severozápadním rohu náměstí. Po dalším mírném pátrání se nám v ulici směřující z náměstí na severovýchod podařilo označník zastávky Alibusu schovaný mezi stromy skutečně vítězoslavně najít. Podobných "pátraček" jsme však pro typicky "vynikající" italské značení zažili během naší krátké návštěvy ještě několik. Nastal čas opustit dopravní chaos a zamířit k jihu, po ulici Corso Garibaldi. Poblíž pobřeží následovala prohlídka jednoho z nepříliš živých místních tržišť - kontrast církevních staveb a obytných domů s ním sousedících byl opravdu "okouzlující" - , pokračovali jsme do přístavu, odkud vyplouvají lodě nejen na nedaleké ostrovy Capri a Ischii, ale i na vzdálenější Sardinii či Sicílii a dorazili k jednomu z neapolských hradů - Castelu Nuovo. Prošli jsme podél nejstarší a zároveň nepřetržitě fungující operní stavby - Divadla svatého Karla a naproti němu vstoupili do Gallerie Umberta I. Tato stavba si svou slávu užívala plnými doušky koncem 19. století. Nastal čas něco zakousnout. K tomu posloužila kavárna za rohem. Posedět si alespoň několik minut venku je uprostřed prosince opravdu úžasné, tedy tak, aby člověku nebyla zima :-). Jinak to zas až tak úžasné není.

Mezi dalšími dominantami Neapole, které po chvilce odpočinku neunikly našemu alespoň zevnějšímu průzkumu, jmenujme např. půlkruhové náměstí Piazza del Plebiscito s Královským palácem (Palazzo Reale) na straně jedné a kostelem San Francesco di Paola se sochami Ferdinanda I., IV. a Karla II. bourbonského. Poblíž se nachází také kavárna Gran Caffe Gambrinus, ale s českým pěnivým mokem má pramálo společného.

Zavítali jsme ještě na pobřežní ostrovní pevnost Castel dell´Ovo (Vaječný hrad), z níž se návštěvníkům naskýtá úžasný pohled na celé pobřeží neapolského zálivu a v neposlední řadě i na k místnímu letišti přibližující se letounu (je-li tedy v užívání RWY 06).

Po velmi brzkém vstávání se dostavila únava, a tak padlo rozhodnutí vyhledat nejbližší stanici metra a vrátit se na naši dočasnou základnu za účelem odpočinku. Zbývala ještě italská večeře, a když je tedy Neapol brána za místo vzniku pizzy, sestával poslední denní pokrm právě z ní. Málem nás přitom srazil jezdec na skútru, který se pár metrů za námi srazil s černochem, jež mu skočil přímo pod dopravní prostředek. Rána to byla pěkná, plexisklo nevydrželo a jezdec byl pomlácen ještě více. My újmě naštěstí unikli. Zbyla ještě chvilka na pozorování místního provozu, ani tentokrát se nám však nepodařilo pochopit, že to všichni přežili. Značky neexistují nebo mají okrasný charakter jako semafory, jednosměrné ulice jsou také přežitkem a když není místo ani na silnici, je chodník zvlášť pro skútry skvělým řešením pro jízdu po městě.

Po večeři následovala už jen krátká procházka a dlouhý spánek.

Druhý den naší návštěvy na jihu Evropy byl vyhrazen prohlídce severní části města a výjezdu k hradu sv. Eliáše s kartouzou Sv. Martina nacházejícími se nad městem. I tento den zalévala Neapol modrá obloha s hřejícím sluncem a teplotou 15 st . ve stínu. Prvním cílem po odchodu z pokoje se stala místnost, ve které se podávaly snídaně. Rozverná pracovnice této části hotelu se s námi pokoušela navázat italskou konverzaci, odnesla si z ní však pravděpodobně jen informaci o místě, odkud jsme do Itálie přicestovali. Po vcelku vydatné snídani nastal čas vyrazit opět vstříc městu.

Vstoupili jsme na poměrně temnou Via Tribunali, ve které jsou - pravda někdy těžko k rozeznání - k vidění paláce, kostely a další historické stavby. Nad hlavami procházejících se tu mnohde suší prádlo, nouze není o spoustu různorodých obchůdků, kavárniček, zmrzlináren apod. Na konci první části této relativně významné ulice vpravo se nachází jedna z mnohem významnějších místních staveb - Neapolský dóm. Na konci Via Tribunali nás upoutal styl řízení dopravy místním policejním párem, který do jisté ulice umožňoval toho dne vjezd pouze rezidentům a osobám majícím co do činění se slavností konající se v místním kostele. Vskutku přísní strážci zákona, zvláště ženská polovička, naprosto nekompromisní.

Po pár dalších minutách jsme stanuli na Piazza Dante a následně před dolní stanicí lanovky Montesanto vedoucí do ulice Morghein nad město. Lanovky jsou v Neapoli a také dalších městech Itálie brány většinou za součást městské hromadné dopravy, lze na ně tedy bez problémů využít např. jednodenní jízdenku "koštující" v tomto městě 3,10 EUR (jedna jízda stojí 1,10 EUR). Lanovek nabízí Neapol minimálně 4, všechny jsou pozemní a všechny mají na své trase kromě konečných ještě minimálně další dvě stanice. Jezdí v deseti až patnáctiminutových intervalech.

Svezli jsme se tedy na kopec, zamířili ke zmíněnému hradu sv. Eliáše a kochali se úžasným výhledem na město i nedaleké letiště, shlédli několik příletů a poseděli v hradní kavárně. Dvě výborné kávy a dva croassanty tu vyšly na příjemných 5 EUR.

Jedna z dalších lanovek nás pak zavezla opět na pobřeží, po kterém jsme pomalou chůzí dorazili k již zmiňovanému Vaječnému hradu. Účelem druhé návštěvy této oblasti byl především průzkum místního přístavu s mnoha luxusními jachtami a pozdní oběd v jedné z místních restaurací.

Před soumrakem nás nejzápadnější neapolská lanovka vyvezla ještě na vyvýšeninu, ze které se nám naskytnul kouzelný pohled na celou metropoli Kampánie s Vesuvem v pozadí. Prakticky liduprázdné uličky nás poté vedly zpět do města ke stanici metra Mergellina. Její nalezení nečinilo větší komplikace, nalezení správného metra však už ano. Další neapolská "pátračka" byla pro "dokonalé" značení na světě.

Aby vše bylo ještě kouzelnější, metro zde zajišťují prakticky metro-vlaky nenesoucí žádné označení. Jistotu tak lze nabýt pouze při místním nádražním hlášení a se znalostí cílové stanice, do které má daná souprava namířeno, v našem případě Gianturco.

Podařilo se, nastoupili jsme správně. Místní metro je vskutku nevšedním zážitkem, podobný design je v jiných městech tímto dopravním prostředkem vládnoucích těžko k nalezení. Vlaky jsou těžkopádné, pomalé a průjezdové časy na stanicích neobvykle dlouhé. Nevelká rychlost je však výhodou např. pro revizory, se kterými jsme na tomto spoji měli tu čest hned se dvěma. Zbývalo již jen propletení přes Piazzu Garibaldi a návrat do hotelu.

Sobotní ráno bylo opět ve znamení časného vstávání, tentokrát vlastní snídaně a krátká cesta na předem prozkoumanou zastávku Alibusu směřujícího na letiště. Včasnost se vyplatila, spoj ze zastávky odjel o tři minuty dříve oproti jízdnímu řádu. Cesta na letiště trvala toho rána pouhých deset minut, vozidel se po Neapoli pohybovalo minimálně.

Po příjezdu na letiště následovalo odbavení, z Neapole ještě u Wizz Airu není možný web check-in, ranní káva, průzkum místních shopů a také provozu. K vidění byl např. 22 let starý Boeing 737-300 reg. LZ-BOW v barvách Air Italy známý především z přelomu let 2008/2009, kdy ještě v barvách Bulgaria Air často zaskakoval na linkách Sky Europe Airlines z Prahy.

Druhý z pražské báze létající Airbus A320 Wizz Airu - letoun reg. HA-LPL přistál na RWY 06 neapolského letiště téměř 30 minut před plánovaným příletem. Boarding byl zahájen na čas, počet cestujících přibližně shodný jako při naší cestě do italské destinace, posádka československá, kapitán opět Gábor Kubaczi.
Odlet z dráhy 06 proběhl v 8:45 hod. a kromě oblasti severně nad Neapolí byla po celou dobu letu rozprostřena pod Airbusem souvislá vrstva oblačnosti. Na runway 24 pražské Ruzyně dosedl Airbus po 1 hod. a 30 min. trvajícím letu přibližně 20 minut před plánovaným příletem a za slabého sněžení doroloval na jednu z obvyklých Wizz Airem využívaných průjezdných stojánek. Převážná většina italských cestujících (českých bylo na palubě odhadem jen kolem deseti), se hned na letištní ploše začala se sněhovými vločkami a Wizz Airem v pozadí fotografovat a telefonicky bujaře sdělovat své dojmy příbuzným a známým.

Nám zbývalo již jen vyzvednout zavazadlo a na palubě autobusu Student Agency se přesunout zpět do Karlových Varů.


Předzimní výlet na jih Evropy nám přinesl poslední hodiny k ohřátí se v tomto roce. Počasí zde v době naší návštěvy bylo naprosto famózní a podobný podnik lze tak z tohoho pohledu jenom doporučit. Neapol s prvky orientu, které se na několika místech snoubí s italskou ležérností a flegmatismem určitě stojí za vidění. Je zde však potřeba především při přecházení silnic a někdy i průchodu hustě zalidněnými ulicemi dbát zvýšené opatrnosti. Neapol je jistě také dobrou základnu pro návštěvu Pompejí, Vesuvu a přiléhajícího pobřeží, ale o tom zas až někdy příště. Vidět Neapol a zemřít, jak praví známé rčení, rozhodně v plánu nemáme, a tak se do této oblasti i dalších - hezčích a klidnějších - jistě i v příštím roce vypravíme.

LKKV.info

Reportáže z předchozích výprav naleznete v sekci Letecké výpravy

Související odkazy:

Wizz Air - stránky letecké společnosti

Hotel de la ville - stránky našeho hotelu

Naples Airport - stránky letiště v Neapoli

Mapa Neapole - mapa se zobrazením stěžejních míst města