S Lufthansou

do země whisky, lesů, jezer, ovcí a dobrých lidí


Skotsko

19. - 25. května 2012

Počátky úvah o skotské výpravě sahají do srpna roku 2011, kdy se parta fajn lidí sešla jednoho odpoledne a usnesla se, že společně podnikne výpravu do země, která opravdu předčí všechna očekávání, Skotska.
A protože právě v té době nabízela naše velmi oblíbená německá společnost Lufthansa výborné tarify letenek, kterých ani s přimhouřením obou očí nedosahovala nízkonákladovka Jet 2.com provozující až 4x týdně přímé lety na trati Praha - Edinburgh. Skvělé tarify německého dopravce byly navíc k dispozici i v multi-segment variantě. Hned tentýž srpnový večer tak proběhl booking letenek "jestřábí" společnosti do skotského Aberdeenu a zpět za necelý týden z metropole Edinburghu.

Deštivé a chladné dny přelomu zimy a jara jsme pak věnovali důkladné přípravě trasy. Pak již nezbývalo, než si přát alespoň trochu příznivé počasí a těšit se na jarní cestu na sever.

Na pražské letiště nás jako téměř vždy přepravil autobus společnosti Student Agency. Sobotní poledne s datem 19. května bylo slunečné, a tak se dalo očekávat, že bude cestou do Frankfurtu vidět krásně celá naše domovina, jak se také později opravdu stalo.

Letitý, ale velmi udržovaný Airbus A320 reg. D-AIQA Lufthansy dorazil ke svému na Ruzyni vyhrazenému gatu C2 mírně zpožděný. K letu do velkého hnízda ocelových ptáků se s posádkou kapitána Holbera odlepil z dráhy 12 LKPR o přibližně 25 minut později a po nastoupání do letové hladiny zamířil levotočivou 270 stupňovou zatáčkou nad český severozápad. Viditelný byl Řevničov, Krušovice, Klášterec, Ostrov, část Karlových Varů, Nejdek, Kraslice i část Německa. Zbývající dobu přibližně 50-ti minutového letu jsme už věnovali výbornému snacku, který nám Lufthansa připravila k pozdnímu obědu. I tato výprava, jak jest již železnou pravidelností, byla zahájena sklenkou, resp. pohárkem sektu. Zbývaly mírné turbulence při sestupu a "třistadvacítka" téměř do posledního místa zaplněná dosedla na RWY 25C frankfurtského letiště 2 minuty před plánovaným příletem.

Následoval rychlý a poměrně dlouhý přesun ke gatu B46, tedy jednomu z těch, které jsou vyhrazeny pro non-schengenské lety Lufthansy, jejích dceřiných společností a partnerů Star Alliance. Dorazili jsme jen pár minut před zahájením boardingu. Letiště je ale perfektně značené, není tak nalezení gatu návazného letu při znalosti abecedy a čísel do sta nic složitého. Po pasové kontrole přímo u gatu následoval boarding do přistaveného Embraeru 190 Lufhansy Cityline, toho dne reg. D-AECC.

Odhadem z poloviny obsazený letoun opustil frankfurtské letiště o přibližně 20 minut později z dráhy 25C a zamířil nejprve levou a vzápětí pravou zatáčkou nad Kolín nad Rýnem, Düsseldorf, Amsterdam a Severní moře přímo k Aberdeenu. Za mírně neklidného letu nám Lufthansa předložila odpolední svačinku v podobě rybízového koláče, k němuž jsme požádali o dobrou kávu. Přibližně 90 minut trvající let zakončil Embraer za silného bočního větru "třísknutím" o RWY 34 a prudkým dobrzděním. Stanuli jsme na konci přibližně 1800 m dlouhé skotské dráhy a pojížděli k terminálu, před nímž právě postávaly Embraer 190 Air France, Fokker 70 KLM a pár letadel místních dopravců zajišťujících zejména ostrovní lety. Nechyběly ani helikoptéry mířící převážně na ropné plošiny.

Po vstupu do terminálu následovala pasová kontrola, přivítání se skotskými přáteli a bleskurychlé obdržení klíčků od vozidel autopůjčovny roku 2010/2011 - Europcaru, kterými tentokrát byla auta značek Toyota Avensis a Vauxhaul Insignia. Zbývalo naložit kufry a vyrazit do skotského kraje.

Dorazili jsme právě v době, kdy západně od Aberdeenu probíhal rozpad mohutné oblačnosti, která v minulých dnech přinesla do skotských hor i špetku sněhu a do poloh nižších vydatné srážky. Podvečerní slunce dotvářelo i za chladného vzduchu nádhernou atmosféru Skotska. A to jsme ještě netušili, jak se i ten chladný vzduch za pár dnů změní v nádherné skotské letní počasí, Skoty podle jejich slov v tomto ročním období nepoznané.

O příletovém dnu byl v plánu již jen přesun do přibližně 30 km (raději jsme si je převedli z mílí i v autě) vzdáleného městečka Banchory, kde jsme se ubytovali v místním dříve dostavníkovém hostinci Burnett Arms Hotel spadajícího do sítě Best Western a vyzkoušeli první pokrmy místní kuchyně. Po vydatné večeři přišla vhod krátká procházka do okolí města k řece Dee, kde se místo lososů vyskakujících z vody proháněli králíci po zelených plochách a rybář hledal štěstí uprostřed toku. Ze soboty už zbýval jen čas na "šlaftrunk" na baru a nocleh.

Nedělní téměř mrazivé ráno se nad Banchory zbarvilo do blankytně modré, a tak se již v časných ranních hodinách vydali před odjezdem na Vysočinu někteří cestovatelé k místním vodopádům na Feugh River, středověkému hradu Crathes ze 16. století a na průzkum místní železnice. Pak už ale rychle na snídani. Ty jsou v Británii typické. Většinou volně jsou k dispozici cereálie, jogurty, marmelády, džusy, servírovaná je pak typická britská snídaně skládající se dle libosti strávníků mj. ze slaniny, párků, rajčat, fazolí nebo černého pudingu - jakéhosi jelita. Snídaně je opravdu "dietní" záležitostí.

Snídaně se během našich výprav staly svým způsobem obřadní záležitostí, neboť zejména na ně všichni členové přicházeli ve speciálních trikách, která pro tuto výpravu přichystal náš kamarád Ervin. Čelní strana byla opatřena obrázkem Lochnessky, rukáv vlajkou a zadní strana mapkou s trasou naší výpravy. V té souvislosti patří i dík kamarádce Áje, která všechny prvky pro trika vytvořila.

Sbalili jsme kufry a vydali se dál. Nádherné nedělní slunce nás doprovázelo putováním přes Torphins ke Craigievar Castle, strathdonskému zámku, u něhož jsme se zastavili na krátkou obhlídku jeho i přilehlé zahrady, kde se nacházely některé opravdu zvláštní rostliny, např. opičí strom. Jak praví literatura, Craigievar Castle je ukázkou původního baronského slohu 17. století s výjimkou zevnějšku, který byl v rámci nedávné velmi nákladné přestavby opatřen růžovou barvou.


Další zastávkou nedělního přesunu se stalo doporučení hodné Grampian Transport Museum v Alfordu se sbírkou vskutku různorodých dopravních prostředků a nejen těch. Aktuální vstupné pro dospělého činí 10 liber. Nedalekou úzkokolejnou železnici jsme odložili na jindy, a protože se blížilo poledne, vydala se kompletní sestava pláněmi do městečka, které při návštěvě Skotska lze dvěma anglickými slovy označit "must see". Dufftown je nazýván světovou metropolí sladové whisky. Není ve Skotsku větší koncentrace palíren na tak malém území, jakým je právě Dufftown a jeho okolí. Ve městě se kromě D.J. Chippieho, jak bývají označovány fast foody zaměřené především na Fisch and Chips, nachází také The World Famous Glenfiddich Restaurant. Vstupte jako cizinec, odcházejte jako přítel. Vstoupili jsme jako cizinci, cítili se velmi dobře, skvěle si pochutnali, zapsali se do návštěvní knihy a jako přátelé se rozloučili. Přímo na rohu náměstí je situován Whisky shop, který návštěvníky po vejití uvede do opravdu nelehkého rozmýšlení, který ze snad tisíců druhů tohoto nápoje si vybrat. Situace se stává ještě těžší po zdejších ochutnávkách. S odstupem času však můžeme říci, že výběr pořízených lahví byl velmi dobrý.

Z Dufftownu zbývá ještě zmínit věž s hodinami na náměstí, která je sídlem místní turistické kanceláře, nedalekou vyhlídkovou železnici a přibližně 1 km od náměstí vzdálenou snad nejznámější zdejší palírnu - Glenfiddich Destilery. Palírna, jejíž chod zajišťuje již sedmá generace stejného rodu je dalším z míst, která stojí za to vidět. Zvláště je tomu tak, vládne-li nad místem jako za naší návštěvy téměř bezoblačné nebe.

Návštěvníci mohou v destilérce vybírat z několika prohlídkových okruhů, z nichž ten základní je zdarma. První část nabídne zájemcům o bližší proniknutí do tajemství výroby krátký filmový exkurz do minulosti až k době založení palírny, následuje průchod samotnými provozy a popis a prohlídka jednotlivých fází destilačního procesu. Na samotný závěr pak návštěvníci vstoupí do rodného domu zakladatele palírny Williama Granta a v návštěvnickém centru absolvují kurz správného pití whisky v souvislosti s ochutnávkou dvanácti - , patnácti - a osmnáctiletého exempláře. Právě Glenfiddich - Údolí jelenů je jednou z mála palíren typu single malt, a byla jí i v době, kdy odjinud téměř vymizela, či palírny tohoto typu whisky jejich majitelé prodali. Přilehlý obchod nabízí všelijaké výrobky nejen z whisky, ale i celého Skotska.

Původní plány pokračovat dále na sever nám mírně pozměnili skotští přátelé, kteří navrhli odpolední setkání na břehu moře v městečku Burghead. Změna to byla rozhodně příjemná. Strávili jsme společně slunečný, byť ještě trochu chladný podvečer, a pak se již přes pevnost Fort George vydali na naši základnu pro přístí dva dny, do hlavního města skotské Vysočiny Inverness.

Přibližně padesátitisícové Inverness je za modré oblohy, ve které za městem vyniknou toho času zasněžené hory, opravdu pastvou pro oči. Moc pěkně je nad městem posazen hrad, těsně pod ním pak začíná pěší zóna, na níž návštěvníci v Poundlandu seženou neuvěřitelné věci za jednu jedinou libru, mohou zakoupit rozličné skotské artikly, zakousnout něco ve světoznámém fast-foodu, přijde vhod i kavárna Costa či protější obchůdek se suvenýry z Highlands.

Pár kroků odtud se nachází Victorian market nebo pub, jehož snímek jsme pořídili v době nemaje ani tušení, že se stane na několik hodin místem naší večerní návštěvy. Blížilo se poledne, a tak jsme se ještě prošli po nábřeží poblíž invernessské katedrály a po návratu k hotelu skočili do aut a pelášili k Loch Ness, na jehož levém břehu (z pohledu od Inverness) se nachází obec Dores a v ní přímo na břehu jezera hostinec Dores Inn. Zdali tu opravdu připravují jedno z nejlepších skopových ve Skotsku ponecháme na samotných budoucích návštěvnících. Někteří raději zvolili vynikající Caesar salát netradičně i s rybkami.

Po výborném obědě a krátkém slunění na přilehlé oblázkové pláži jsme zamířili na sever k nám už z předchozího dne z opačné strany známému zálivu Moray Firth. Průjezd Inverness v odpolední špičce byl další zkouškou znalosti levostranné jízdy, neboť jsme si poprvé a navíc za silného provozu vyzkoušeli několikapruhové kruhové objezdy, které sice mají svůj systém, ale pro pravostranné jezdce mohou být zpočátku dopravním oříškem. Ohleduplnost a způsob jízdy skotských řidičů jej však po pár vyzkoušených průjezdech usnadní rozluštit. Vůbec, skotští řidiči jezdí velmi dobře a plně se věnují řízení, netelefonují, nepíší za jízdy smsky, ani nedělají jiné věci s plnohodnotným sledováním provozu neslučitelné.

Projeli jsme až na most Kessock bridge vedoucí z Inverness na sever. Bezprostředně za ním se po levé straně nachází jedno z nejlepších infocenter v oblasti a také Centrum delfínů a tuleňů, kde měli bohužel zavřeno. Otevřeno jest tu od června do září, a to denně. Pár kilometrů dále se nachází poměrně složitá křižovatka, kde je nezbytné přes dva protisměrné pruhy odbočit na pobřežní komunikaci. Projeli jsme obcí Munlochy, kde se nachází jeden z vysočinských pivovarů Black Isle a pokračovali do Fortrose. Odtud je to jen kousek vpravo k majáku Chanonry Point. V době našeho příjezdu však bohužel nastával odliv, a tak po delfínech, kteří ve zdejších vodách dovádějí prý snad nejčastěji, nebylo ani památky. Tak jsme alespoň pořídili pár snímků a nechali se chvíli ošlehávat skotským větrem. Byl to snad jediný z okamžiků, kdy za našeho skotského putování trochu více foukalo.

Vrátili jsme se do Inverness a po podvečerní siestě zamířili do nám již z dopoledních hodin zvnějšku známého pubu v centru města. Podnik jménem Hootananny je totiž jedním z těch pubů, kde se tóny skotské muziky linou denně živě. Protože však venku vládlo nádherné počasí, opustila část výpravy ještě na chvíli onen pub, ve vedlejším marketu zakoupila sendviče a užívala si úžasného podvečera na břehu řeky Ness. Obyvatelé Inverness si plnými doušky vychutnávali slunečného počasí zrovna tak.

Poté co intenzita slunečních paprsků zeslábla, zamířili jsme zpět do Hootananny. Dva mladí hudebníci zastupující Hoodja band se právě připravovali na své vystoupení a ladili své nástroje. Těžko slovy vyjádřit, jak úžasný večer to byl, výborná muzika, whisky a hlavně mnoho lidí všech generací, kteří tu posedávali u stolů, na schodech nebo jen tak stáli a všichni se společně bavili a poslouchali. Jedním slovem, krásný.

Nastal čas opustit Inverness a vyrazit na průzkum další části země, která nám místo dešťů, vichrů a plýskanic připravila další slunečný a teplý den. Z města jsme vyrazili hned po snídani a po pravém břehu jezera Loch Ness se vydali k jihu a z Invermoristonu na západ. Nemohli jsme vynechat zastávku u Loch Ness Centre v obci , kde se zelená "Lochnesska" právě vyhřívala na suchu, a přestože jsme usoudili, že expozice s touto "kráskou" související nás nijak neobohatí, byla to zastávka příjemná. Zvláště zjištění, že expozici je možné absolvovat i v češtině. V Loch Ness shopu naleznou návštěvníci nepřeberné množství rozličného zboží včetně ohromného množství té příšery v různém provedení, ale i jiné drobnosti, z nichž si každý určitě nějakou pěknou vybere. Ještě krátký průzkum žluté ponorky a vzhůru dál.

Hrad Urqhuart nacházející se na břehu jezera je spíš pastí na peněženky turistů než nějakým hradem. Za více než 7 liber se tu návštěvníci mohou procházet v blízkosti zříceniny někdejšího hradu, a to je vše. Byť se v té době Urqhuart nacházel proti světlu, spokojili jsme se s pár snímky od parkoviště plného aut a autobusů a zmizeli do klidnějších míst. Pro naše nasycení bylo vybráno poslední městečko před vjezdem do západních hor, Invermoriston. Zdejší restauraci a coffee shop jménem Glen Rowan můžeme doporučit, vaří tu výborně, obsluha milá. Poklábosili jsme, tentokrát německy, s právě dorazivší letuškou Lufthansy, toho času na dovolené, a vyrazili obdivovat krásy nedalekého pohoří. Po několika zastávkách dorazila výprava do městečka Shiel Bridge, kde se v době naší návštěvy nacházela pro info snad nejdražší skotská čerpací stanice široko daleko. Tady čerpání pohonných hmot doporučit nemůžeme.

Po pár kilometrech se před námi zjevil dlouho očekávaný a mnohem hezčí, ne-li vůbec nejhezčí hrad Vysočiny, Eilean Donan Castle. Ten nabízí svým návštěvníkům za 6 liber nesrovnatelně více než zmíněný hrad, resp. ruina na pobřeží Loch Ness. Ať už se jedná o hlavní sál, ložnice, pokoje nebo úžasně vyvedenou kuchyni či procházku po hradním ochozu, návštěvu tohoto hradu by žádný z návštěvníků Skotska neměl opominout. Blízkým a kamarádům je pak možné u mostu zamávat do on-line kamery, ať jsou právě kdekoliv na světě, kde mají k dispozici připojení k internetu.

Přilehlou obec Dornie jsme zatím ponechali bez povšimnutí a pokračovali k našim novým dočasným základnám. Výprava se z pohledu ubytování v této fázi cesty rozdělila. Část pobývala v zátoce v Bed and Breakfast Seadrift (vynikající, úplně nové ubytování na břehu zátoky), část cestovatelů v obci Balmacara asi 3 kilometry dále v Bed and Breakfast Ceol na Mara (rovněž vynikající ubytování na břehu zátoky poblíž města Kyle of Lochalsh). Balmacara toho kromě jednoho menšího marketu a občasného dovádění delfínů, kteří nám opět unikli, nemá co více nabídnout. Je ale skvělým výchozím místem pro průzkum západní části Skotska, především ostrova Skye, jehož návštěva byla v plánu následující den. Tedy návštěva celého ostrova, neboť malou část jsme v rámci našeho pozdně odpoledního výletu prozkoumali již v den příjezdu do Balmacary.

Po "zakotvení" v Balmacaře se část výpravy přesunula nejprve na krátkou prohlídku městečka Kyle of Lochalsh, resp. jeho nádraží u přístavu, na kterém právě postávala jedna ze čtyř souprav denně do Kyle přijíždějících. Právě se scházeli cestující k odjezdu ve směru Inverness, kam byl tento spoj opouštějící skotský západ v 17:15 hod. spojem toho dne posledním.

Protože nás ale z  jistého důvodu trochu tlačil čas, pokračovali jsme po pár minutách přes obloukový most na ostrov Skye a po něm směrem na Broadford až k odbočce na osadu Kylerhea. Do této malé vsi vede opravdu typicky skotská jednopruhová a místy až dech beroucí komunikace, po níž se cestovatelé po přibližně 10 km dostanou na břeh, odkud Skye Ferry provozuje velmi malý letitý trajekt do protilehlé osady Glenelg. Od Velikonoc do října je v permanenci denně od 10ti do 18ti hodin a jezdí podle potřeby. Čtyři cestující i s vozidlem se na druhý břeh aktuálně přepraví za 14 liber. Trajekt je schopen pojmout max. 6 vozidel. V takovém případě je už ale na palubě opravdu velmi těsno.

Po kratičké vodní cestě jsme stanuli na opačném břehu zálivu Sound of Sleat, u majáku, kde se mohou zájemci občerstvit kávou, čajem, sušenkami či jinými jednoduchými pochutinami. Maják je bez obsluhy. Drobný obolos se platí do kasičky na polici. Jak neuvěřitelné ve vztahu k zemi české. A zaplať za to, že někde je svět ještě krásný, normální a lidský.

Zatímco Sky Ferry usilovně převážel poslední vozidla dne, pokračovali jsme přes osadu Glenelg a stoupali přes louky plné ovcí a květů do lesů nacházejících se nad Shiel Bridge. Za pěkného počasí je odtud vidět nejen pobřeží navozující spíše dojem norské krajiny, ale především námi přes den projeté pohoří se svými horami nazývanými Pět sester. Kochat skotskou krásou za slunečního svitu by se dalo ještě mnohem déle, to už ale druhá část výpravy lákala k posezení do baru Clachan v obci Dornie mezi Shiel Bridge a Balmacarou. Sklesali jsme tedy opět dolů k jezeru Loch Duich a pelášili do Dornie v těsném sousedství Eilean Donan Castle. Odvážnější v místní putyce ochutnali skotský pokrm haggis, připravovaný z ovčích vnitřností, méně odvážní zvolili některý rybí pokrm, např. vynikající makrelový salát, méně hladoví okusili speciálně tepelně upravený camembert.

V rámci krátké večerní projížďky jsme ještě zamířili do obce Stromferry na železniční trase Kyle of Lochalsh - Inverness, resp. do místního přístavu. Odtud ještě dříve vyplouval na protější břeh jezera Loch Carron malý trajekt, zajišťující zejm. ve dnech školního vyučování přepravu dětí do/ze školy, či se jednalo o přípoj na vlak, jehož stanice se ve Stromferry nachází pár kroků od vody.

Poklidná atmosféra se linula vesničkou za zapadajícího skotského slunce, které nás na pár hodin opouštělo, aby nám ve dnech následujících ukázalo ještě větší a na Skotsko až neuvěřitelnou sílu.


Popravdě, když jsme nahlédli do statistiky počtu deštivých dnů nejen ve Skotsku, ale zejm. na ostrově Skye, ani v nejmenším jsme nedoufali, že v den, kdy se na ostrov - neostrov vypravíme, bude v odpoledních hodinách 26 °C a obloha téměř bez mráčku. Inu, stalo se. A opravdu nám tento stav dělal jen a jen radost.

Poté co nás domácí v našem balmacarském BaB nasytili k prasknutí, vyrazili jsme zvolna na západ. Krátká ranní zastávka v Kyle of Lochalsh byla tentokrát zaměřena především na malé obchodní centrum obce. Opět jsme pak přejeli most, před nímž jsou cestovatelé mj. na světelné tabuli informováni o nejbližším odjezdu trajektu ze severozápadního města ostrova Uigu na Hebridy. Obecně jezdí dva spoje v 9:40 a v 18:00, v závislosti na ročním období i méně či více.

Na Skyei se opravdu nedá zabloudit, vede tudy jen několik málo a velmi dobře značených silnic. Až na jednu krátkou odbočku po kvalitou ne příliš dobré pobřežní jednopruhovce jsme ve směru na hlavní město Portree zůstávali - někde to ani jinak není možné - na hlavní silnici č. A87. Broadford posloužil pouze jako místo k dočerpání paliva, Luib měl být zastávkou k prohlídce lidového muzea. Jak nám místní obyvatel spontánně a ochotně pověděl, je již několik let zavřené. Tak jsme aspoň porozprávěli, jako ostatně téměř s každým, o Skotsku i naší zemi, kterou Skotové, snad z hluboké neznalosti, považují víceméně za velmi dobrou a kultivovanou zemi, na rozdíl např. od Polska. Obyvatel Luibu nám ještě předvedl svou znalost několika českých slovíček a odešel na svou ranní kávu. A my pokračovali kolem Aros Centre, kde sídlí orli skalní, k ostrovní metropoli.

Portree je nejen hlavní, ale také největší a nejrušnější město ostrova. Zaparkovat v něm doporučujeme vpravo od příjezdové cesty do centra dole. Rozlehlé parkoviště je tu návštěvníkům k dispozici zdarma, byť může být někdy nalezení volného místa nelehké. Na náměstí je to odtud ani ne 5 minut. Náměstí i přilehlé uličky určitě stojí za návštěvu, stejně tak i místní přístav. Několik společností odtud vypravuje své loďky na okružní plavby za skotskou faunou, zejména tuleni. Nachází se tu mj. také knižními průvodci za drahou označovaná přístavní krčma Lower Deck, která ale opravdu drahou není a vaří tu navíc velmi dobře, jak bylo patrné ze středečního oběda.

Naše cesta vedla dále po výběžku Trotternish k severu. Za modré oblohy a teploty okolo 26 °C se z mírného oparu vynořila skála - Old Man of Storr, kterou jsme minuli, abychom za pár minut dorazili k Lealt Falls. Díky počasí si všichni návštěvníci užívali výhledu z plošiny, ze které se v dáli, byť v mírném oparu, daly rozeznat kontury Highlands. Další zastávkou na okružní ostrovní trase byla vyhlídka nad čedičovými varhany a vodopádem - Kilt Rock. V městečku Staffin pak nastal čas na odpolední kávu a opalování na terase. Jak "příznačné" pro Skotsko.

Pro cestu do západoskyeského Uigu jsme zvolili poměrně frekventovanou jednopruhovou cestu přes skalní město Quiraing. I když je vzhledem k unikátnosti tohoto skalního komplexu na úzké cestě provoz poměrně silný, místa k vyhnutí jsou zřetelně značena a průjezd tak nečiní větší potíže. Což se tak již nedá říci o všudypřítomných ovcích, jejichž reakce je jen obtížné předvídat. A tak i tady se musí mít řidiči velmi na pozoru.

Stanuli jsme nad Uigem, vstupní bránou na Hebridy, místem skvělého piva a krásné keramiky Uig Pottery, kde si ji návštěvníci mohou nechat nazdobit podle svého přání.

V tom neuvěřitelném skotském horku byla žízeň veliká, a tak se pivovar stal vítaným místem k návštěvě.
A byli jsme mile překvapeni, jaké dobré pivo se tu přímo v Isle of Skye Brewery vyrábí. Tak překvapeni, že jsme pár lahví pořídili pro středeční večer a někteří si alespoň vzorek odvezli i do své domoviny.

Přes západoskyeský Dunvegan, který toho kromě hradu a notné vzdálenosti od ostrovní tepny o mnoho více nenabízí, jsme se vrátili zpět do Broadfordu, kde jsme doplnili zásoby pro večerní posezení u grilu, a přes kruhový objezd u Kyleakinu a obloukový most opět opustili Skye.

Středeční podvečer se pak nesl v duchu grilování u zátoky mezi hradem Eilan Donan Castle a Balmacarou. Nikdo z nás stále nemohl uvěřit, že ve Skotsku 23. května posedáváme v triku a kraťasech u vody a grilujeme. I to se ale může stát. Pozdější večer byl pak ve znamení návštěvy nedalekého Plocktonu, který je považován za jakési skotské Nice, neboli pobřežní letovisko s jachtami, pláží, palmami, kam zejména movitější Skotové z Glasgow míří na svá letní sídla. Mají tu dokonce i své malé letiště.

A protože se ohlásili midges, často zmiňovaní skotští pakomárci, zjevující se především za zatažené oblohy, soumraku a bezvětří, kteří dokáží být vskutku pěkně nepříjemní, opustili jsme Plockton a odebrali se za předpůlnočního světla téměř bílé noci zpět k Balmacaře.

Časné čtvrteční jasné a teplé ráno bylo jednoznačnou předzvěstí nejteplejšího dne našeho skotského cestování a bylo tomu skutečně tak. Někteří Skotové vyjádřili domněnku, že se 24. květen stane jedním z nejteplejších skotských dnů letošního roku. Krátce po poledni se na teploměru v autě ustálila rtuť na hodnotě 33 °C, nejvyšší naměřená teplota ve stínu byla toho dne 27°C.

Ráno jako vymalované vybízelo ještě k alespoň krátkému průzkumu okolí Kyle of Lochalsh, následovala opět vynikající snídaně a přesun k hradu Eilean Donan Castle. Tady se celá skotská sestava na čas rozdělena opět sešla v plném počtu a vyrazila na poměrně dlouhý přejezd směrem k jihu. Cesta ubíhala pomalu, často jsme pro nádherné výhledy zastavovali. Po průjezdu hor jsme odbočili na obec Invergarry a pokračovali k jihu podél jezera Loch Lochy směrem na Spean Bridge.

Prvním čtvrtečním cílem bylo odtud již jen pár kilometrů nacházející se středisko Nevis Range. S pomocí lanovky (zpáteční jízdenka 11 liber, 1 cesta 15 minut) je tu možné vystoupat přibližně do poloviny hory Aonach Mor, ze které je možné spatřit alespoň částečně nejvyšší horu Velké Británie - Ben Nevis nebo podniknout kratší či delší pěší trek po zdejších pěšinách. Vynikající je také místní restaurace a jídelna, z jejíž venkovní části se návštěvníkům naskýtá překrásný výhled do údolí a nedaleké město Fort William. Z možných míst na terase jsme ale k výhledu zvolili raději místa ve stínu, bylo neskutečné horko.

Poté, co nás lanovka svezla opět na spodní základnu, zamířili jsme právě do zmíněného necelých 10 km odtud vzdáleného Fort William. Skotové naříkali nad tím vedrem a jen těžko se objevil nějaký, který neměl alespoň trochu spálený obličej. Hodinovou přestávku ve městě, poblíž jehož pěší zóny jsme zaparkovali na placeném parkovišti (0,5 Libry na hodinu), jsme vyhradili průzkumu centra, místních shopů a nedalekého okolí.

Poslední oblastí zájmu v rámci téměř třísetkilometrového přesunu bylo údolí Glen Coe. Je označováno za nejkrásnější, nejslavnější, největší skotské údolí. V kombinaci s modrou oblohou je snad i nejpůsobivější. Krátce jsme zastavili na jeho "prahu" v obci Ballachulish, pak ještě na několika místech při jeho samotném průjezdu. "Tři sestry", tři vrcholy jižní strany Glen Coe  i ostatní horské hroty mnohdy posypané sněhovým popraškem jsou vskutku pastvou pro oči. Chvilku jsme se "popásli", a pak už pelášili přes Tyndrum, Crianlarich a Callander do Stirlingu. Cesta jest to věru dobrá, místy jsou ale zatáčky, výborně však značené, vcelku ostré. V jedné vísce také na plynulý provoz a dodržovaní rychlosti dohlíželi za bukem strážci zákona.

Do Stirlingu, místa našeho posledního skotského noclehu, dorazila výprava až k večeru. Město bylo zalité šedým závojem a po té severní skotské nádheře působil ten ruch a šum města nedobře. Poměrně dlouho nám ve vybraném hotelu Golden Lion nacházejícím se na pěší zóně trvala check-in procedura a v mnoha jednosměrkách nalezení správné cesty do hotelového Car parku. Po večeři v jednom z místních pubů, který nebylo ve čtvrtek večer vůbec lehké nalézt, tedy takový, kde by člověk dostal ještě něco k snědku, zamířila část výpravy do "vyšších pater" města na alespoň letmý průzkum Stirling Castle. I když byly brány hradu touto dobou již zavřeny, nutno uznat, že i samotný výhled z parkoviště těsně před vstupem do hradu je moc pěkný. Zbývalo zabalit zavazadla včetně mnoha pěkných dárků a suvenýrů "posbíraných" během naší skotské cesty a ulehnout do postelí sluncem poměrně "vypečených" pokojů.

Den odjezdu byl nejprve ve znamení krátké procházky po centru Stirlingu. O půl desáté se pak výprava začala přesouvat na přibližně 50 km vzdálené edinburghské letiště. Ne úplně šťastně je zde řešena možnost dočerpání paliva. Těsně před letištěm musí motoristé projet kruhový objezd a vrátit se k čerpací stanici v protisměru. Poté musí pokračovat zpátky přibližně 2 km na jiný kruhový objezd, aby se po jeho obkroužení mohli vrátit opět k letišti.

Odevzdání zapůjčených vozidel proběhlo během okamžiku, stejně tak i self check-in, resp. vytištění palubenek již dříve provedeného online check-inu. Menší problémy se systémem umožnily zahájit odbavení až necelé dvě hodiny před plánovaným odletem. I tak ale zbyl dostatek času na prohlídku tranzitní části a sledování pátečního poledního provozu, který dokumentují snímky viz. níže.

Mírně zpožděný, údajně pro jakési problémy na jedné z frankfurtských drah, dorazil do Edinbrurghu Airbus A320 (D-AIQL) Lufthansy. K odletu byl téměř do posledního místa obsazený letoun připraven přibližně deset minut po plánovaném odletu, ale přidělený slot znamenal možnost opustit Skotsko mnohem později. Byla však uplatněna tzv. ready message a její úspěch znamenal, že se "třistadvacítka" s posádkou kapitána Klause Beckera mohla pět minut po 14. hodině odlepit z dráhy 06 letiště v Edinburghu a zamířit do FL 370 a cestovní rychlostí 780 km/h pokračovat přes Newcastle, Amsterdam a Düsseldorf k Frankfurtu. Přistání na dráhu 07R proběhlo v 16:41. Dlouhým přesunem k terminálu se však začala více a více nereálnou stávat šance stihnout návazný let do Prahy. V okamžiku výstupu z letadla, kdy do odletu zbývalo velmi slabých 25 minut se situace zdála být naprosto jasná.

I přesto všichni nasadili obdivuhodné tempo a propletli se dlouhými chodbami letiště jako blesk. I přes drobné zdržení na pasové kontrole a security doběhla první část výpravy ke gatu A38 za pouhých 17 minut. To už ale nestačilo, gate byl zavřen, letadlo připraveno k odletu a nám bylo sděleno, že další je potřeba řešit v Lufthansa Service mezi gaty A20 a A22. Jistá komplikace, o které nás kapitán letu LH963 z Edinburghu do Frankfurtu informoval, ve Frankfurtu během dne jistě nastala, neboť počet cestujících, kterým se narušily jejich cestovní plány, bylo více než dost. Po přibližně třiceti minutách jsme stanuli u přepážky a počali hledat možnosti, jak se dostat do cílové destinace. Pracovník "jestřábí" společnosti nám sdělil, že dnes není otázkou, kudy se dostat do požadované destinace, ale vůbec získat v nějakém letadle volné místo.

Vše vypadalo bledě, a tak nezbylo než vydat Stand by letenky na poslední a také v ten den už jediný přímý večerní let Lufthansy do Prahy opouštějící Frankfurt 5 minut po 22. hodině a doufat, že se do letadla nějak dostaneme. Šance se však vzhledem k obsazenosti A321, která večer do Prahy létá, jevila být pouze v možném zpoždění letů jiných cestujících, pro něž je tento večerní let letem návazným.

Co naplat, čas jsme si krátili pozorováním provozu, a že ve Frankfurtu opravdu je co pozorovat, a také stylově frankfurtským párkem, coby naší páteční večeří.

Situace se s blížícím se časem odletu začala stávat vážnou, neboť letadlo bylo úplně plné. Zázrakem se však pár minut před odletem podařilo získat místa pro celou skupinu a my jsme tak dostali možnost ukončit cestu ještě během 25. květnového dne. Do přibližně 4 roky starého a velmi pěkného A321 reg. D-AISL jsme vstoupili u tohoto typu netradičně druhými dveřmi. První byly vyhrazeny cestujícím C class. U větších typů letadel je tento dělený nástup věcí zcela obvyklou, u A321 jsme ji však viděli poprvé.

Celých maximálních 200 cestujících opustilo Frankfurt s přibližně 30 minutovým zpožděním z dráhy 07C a za nádherně nasvíceného Frankfurtu i dalších měst se přesouvalo ku Praze. Během letu se podával snack - bramborový salát, frankfurtský páreček, okurka a úspěšnost získání sedadel i celé výpravy jsme alespoň částečně stvrdili opět pohárkem sektu.

Kontakt z pražskou Ruzyní proběhl na dráze 30 pár minut po čtvrt na 12 večer, ke gatu dorazila "třistadvacetjednička" minutu před půl dvanáctou.

Velmi rychle byla cestujícím dodána zavazadla a nezbývalo než se rozloučit a na palubě vozu našeho kamaráda Ondry, který měl toho večera z důvodu pozdního příletu do Prahy neplánovanou večerní cestu a jemuž za odvoz ještě jednou děkujeme, vyrazili domů.

A resumé ? Lufthansu i po skotské výpravě považujeme za vskutku oprávněnou čtyřhvězdičkovou společnost, všechny lety byly naprosto výborné, posádky příjemné, servis ve srovnání s délkou letů vynikající, letadla starší ale čistá, nové prodyšné sedačky Recaro pohodlné, místa na nohy dostatek. Lufthansu doporučujeme, fandíme jí a využijeme jejích služeb, kdykoliv to bude možné.

Stejně tak hodnotíme pozitivně i letiště ve Frankfurtu. Letiště je to ohromné a vzdálenosti velké, zvláště při přestupech Schengen - Non-schengen je s tím potřeba počítat. Je ale čisté, přehledné, prostorné a mj. jsou cestujícím Lufthansy k dispozici i zdarma teplé nápoje z jejich automatů poblíž gatů.

A Skotsko ? Třemi slovy, jedna velká nádhera. Tato země nám opravdu učarovala, byť musíme přiznat, že se na úžasných dojmech z výpravy podílelo i neskutečně nádherné počasí, které nás po celou dobu cesty provázelo. Každopádně nás ale potěšilo a ve vztahu k naší domácí zemi i velmi zklamalo, jak jsou ve Skotsku lidé vstřícní, milí, ochotní, ohleduplní, jaké je tu všude čisto, jak si věcí váží a pečují o ně a především, že se chovají jako lidé. Moc dobře vědí, že oni jsou Ti, kteří v tom prostředí žijí a že vše, co konají, konají především pro sebe a svůj dobrý pocit. Kéž by tomu tak bylo i v zemi naší.

Skotsko, zejm. to střední a severní, je tedy jednoznačně zemí nádherné přírody, pěkných měst, mnoha hradů, lesů, plání, vynikajících jídel, skvělých a milých lidí a výborné whisky. Je místem, které je rozhodně jedním z favoritů pro některou z výprav během nejbližších let. Opravdu stojí za to.

LKKV.info

Reporty z dalšího cestování naleznete v sekci Letecké výpravy

 

Související odkazy:

Lufthansa - stránky letecké společnosti

Praha Airport - webové stránky letiště v Praze

Frankfurt Airport - stránky letiště ve Frankfurtu

Aberdeen Airport - stránky letiště v Aberdeenu

Edinburgh Airport - stránky letiště v Edinburghu

Best Western Burnett Arms Hotel - stránky hotelu v Banchory

Crown Court Town Hotel - stránky hotelu v Inverness

Ceol na Mara B and B - stránky ubytování v Balmacaře

Golden Lion Hotel - stránky ubytování ve Stirlingu

Eilean Donan Castle část 1., část 2.

Grampian Transport Museum část 1., část 2.

Kyle Station - Kyle of Lochalsh část 1., část 2.

Skye Ferry - stránky trajektu na ostrov Skye

Skye Brewery - stránky pivovaru na ostrově Skye

Mapy:

Skye and Lochalsh area map

Aberdeenshire map

Aberdeen city map

Fort William town centre map

Fort William map

Inverness city centre map, Nairn town centre map

Highlands map

North Highlands map